Nocleh v ledovém hotelu aneb doba ledová je doba ledová

14. srpna 2011 v 22:39 | JR |  Finsko 2011
Původně jsem si myslel, že si tohle vyprávění nechám až budou pořádný vedra. Buď ale letos u nás vůbec nebyly, nebo jsem to prošvihl. V každém případě je to potřeba dokončit ještě než pojedeme na další cestu. Co jsem já to za pisatele, když ani pitomou pětidenní dovolenou ve Finsku nedokážu sepsat za půl roku (a třeba o Islandu ani nemluvě, ten už asi nedopíšu nikdy). Jelikož se však do země mistrů světa chystáme znovu, bude to takový plynulý přechod od jedné dovolené ke druhé. Aspoň doufám.

Na chodbě k pokojům číhala roztodivná stvoření



Zlatým hřebem našeho krátkého zimního pobytu na Polárním kruhu měl být nocleh v ledovém hotelu v městečku Kemi. Oficiálně se to jmenuje Kemi SnowCastle a stránky mají zde:

průčelí vchodu do Sněžného hradu


Byl to nejspíš náš nejdražší nocleh v životě (nepočítáme-li naši předsvatební noc v Grandhotelu Pupp, kterou jsme ovšem dostali darem), ale nemělo jít ani tak o přespání samotné, jako o atrakci. Ostatně, jak se později ukázalo, u poloviny z nás o spaní vlastně ani moc nešlo.

Vstupní ledový nápis v ledovém hradě


Celé jsme to rezervovali ještě z domova, údajně je třeba se tam bookovat hodně dopředu, no ale v našem termínu to už bylo prakticky poloprázdné. Sněžný hotel (resp. jeden z mnoha sněžných hotelů) se nachází v městě Kemi, které je na pobřeží Botnického zálivu. Je to už pod Polárním kruhem, takže jsme se tam celkem projeli - z Muonia, kde jsme byli předtím to bylo cca 250 kilometrů, ale my jsme si ještě udělali odbočku zpět do Ylläsjärvi, kde jsme se tentokrát nechali vyvézt lanovkou na kopec (v domnění, že se jedná o nejvyšší horu Finska, což jsme ovšem byli vedle jak ta jedle) a kochali se krásnými panoramaty, protože bylo krásné počasí.

Lyžařské středisko Ylläsjärvi - sjezdovky jsou téměř prázdné


Finské zimní panorama z Ylläsjärvi



Tomu říkám omrzlá informační cedule!


Překročení Polárního kruhu - ovšem směrem na jih!


Do Kemi jsme dorazili až k večeru, ještě tedy za světla jsme se "ubytovali" v recepci, což znamenalo, že jsme zaparkovali auto a vyzvěděli že máme přijít až v sedm večer, až ze Snow Castlu vyženou turisty (přes den se tam normálně provádí). A že si to zatím můžeme prohlédnout uvnitř také, což jsme rádi učinili.
vstupní brána pro "obyčenjné" turisty

Ne, tohle ještě není náš pokojíček...

Tyhlety ledové hrady/hotely mají tu výhodu/nevýhodu, že každý rok roztají a musí se pak na zimu stavět znovu (viděli jsme tam k tomu takové pěkné video). Proto si mohou dovolit vyzdobit ten vnitřek každý rok jinak. V případě naší návštěvy to pak bylo ve stylu komixových hrdinů všeho druhu. To ostatně uvidíte nejlépe na obrázcích.

Simpsonovi, Šmoulové, v pozadí Garfield... jsou tam všichni


... i veverka, samozřejmě!



Spiderman byl "taky trochu přešlej mrazem"


Bat-bar


ksichtíky musí bejt! Jenom nevím, jestli jsem Rafaelo, Donatelo, nebo kterej želvák?

Po prohlídce jsme si ještě nechali doporučit nějakou hospodu ve městě, kde jsme si chtěli dát večeři. Pravou finskou samozřejmě, takže jsme oba měli něco ze sobího masa. To moje bylo celkem dobré, Gabča si prý až tolik nepochutnala. Atmosféra hospůdky byla ale jinak příjemná, asi jsme tam coby turisté byli spíš výjimkou a chodí tam hlavně místní. Chovali se k nám ale velmi mile a celkově to byl fajn večer.

V noci je krásně vidět kouř z místní papríny (v pozadí je vidět ta dřevěná recepce)


V sedm večer jsme se tedy sešli na recepci (což byla jinak prodejna suvenýrů a kafetérie) - všichni polární nocležníci. My, jeden pár z Číny a skupinka jakýchsi německých turistů, zřejmě nějaký dívčí pionýrský tábor či co. Mladá Finka z hotelu nám docela zábavnou formou podala instruktáž, jak se správně "zadudlat" do vnitřní fleecové vložky spacáku, která je taková hodně přilnavá, takže se pak člověk ještě mnohem hůře zavrtává do onoho polárního spacáku, který byl (díky bohu) součástí nocležného. Všechno toto vybavení, včetně kožešiny-prostěradla jsme měli již nachystané v našem pokoji č. 10. Slečna nám poradila, že cokoliv si necháme venku mimo spacák bude ráno zmrzlé na kost (tzn. např. boty, že) a že je tedy dobré dát si třebas bundu mezi sebe a kožešinu, že pak ráno není tak zmrzlá. V hotelu je totiž celou noc i celý den teplota neměnná - mínus 5°C, což není mnoho, jak by řekl klasik.

Některé pokoje byly krásně zdobené a luxusně prostorné - ty byly ovšem cenově ještě mnohem výš, než ta naše....

Většinu věcí jsme si proto nechali v zamykatelných skříňkách, které byly právě v tom jednom servisním domečku, kde jsme měli večer instruktáž a který byl dřevěný a také příjemně vytopený. Zde byly i záchody - to je častý dotaz, tam bychom bývali byli museli jít, kdyby na nás v noci přišla potřeba. To by byl samozřejmě docela problém vzhledem k tomu zdlouhavému "zazimovávání se".



.... kobka č. 10 (barevné osvětlení LED žárovkami se měnilo a naštěstí se dalo vypnout)

Nuže ještě před spaním jsem trochu fotil, tentokrát se stativem a pak už jsme si uskladnili věci a šli spát. Tedy já šel spát. Po počátečním souboji s vložkou do spacáku a po zvládnutí oněch legračních "píďalkovitých" pohybů, kterými (a jedině kterými) se člověk ve vložce dostal dovnitř spacáku tak, aby se do něj mohl v podstatě "vsáknout" aby mu koukala ven jenom špička nosu (a pokud možno ani ta ne), tak poté, co jsem to zvládnul , jsem zjistil, že nemám kam si schovat brýle a musel jsem se zase vylíhnout jak motýlí larva.
Druhý pokus byl již mnohem rychlejší a v konečném důsledku úspěšnější. Ležel jsem zachumlaný celkem v teple, čouhala mi jen ta špička nosu (jejíž červené zbarvení je od té doby mylně považováno za důsledek nestřídmé konzumace alkoholických nápojů) a bylo mi vcelku fajn. Usnul jsem do pěti minut.

naše manželské ledové lože


Ne tak má nebohá žena. Gabča, která normálně nemá žádný problém spát se mnou kdekoliv, tak tentokrát narazila na nějakou dosud nepoznanou fobii. Podle jejích vlastních slov to bylo prý tím, že to prostě nebyl "ten její" spacák a navíc ji ona fleecová vložka omezovala v pohybu, stejně tak ten spacák samotný. Je totiž často zvyklá spát s rukama venku a zachumlá se teprve, když je jí zima (což jí teď byla už od začátku, že). Její noc tedy sestávala z neustálého "zachumlávání se", stresu z omezeného prostoru a dalšího "vychumlávání se". A takhle asi dvě hodiny dokola.

Nevím kolik mohlo být, když mne vzbudila s tím, že "tam takhle rozhodně spát nemůže" zcela vytočená, téměř nepříčetná. Možná o to víc tím, že já si tam vedle ní tak spokojeně chrněl (a chrněl bych asi vskutku nerušeně až do rána, kdyby mě G pořád nebudila). Navrhl jsem tedy, ať si jde lehnout do té recepce (což nám pro takové případy nabízeli), ale to že prý zase né, no a tak to tam nějak doklepala do rána. Pokud vím, tak aspoň k ránu usnula.

Nocleh za všechny prachy, že?


Ráno jsme měli objednané buzení tuším na sedmou (já vstával čilý jako lehce přemrzlá rybička), dali jsme si vcelku chudou snídani (toustáč s marmeládou a kafe) a čekala nás asi nejpříjemnější součást noclehu - transport do hotelu, kde jsme si mohli dát ranní saunu.

Již večer před tím jsme se domluvili s jedním párem z Číny (Audrey Lu studuje v Dánsku a byl za ní návštěvě přítel tak vyrazili na výlet do Finska), kteří neměli vlastní auto, že je do hotelu klidně vezmeme. To jsme udělali, a pak jsme si krásně užili saunování v nóbl hotelu. Součástí toho, kde byly sauny (bohužel tedy oddělené) byl i krásný bazén, kam bylo vždycky báječné skočit když už člověku bylo takové horko, že mu pomalu doutnalo obočí. Já tedy tolik horka nevydržím a v sauně jsem spíš kratší dobu a víckrát, stejně tak na to polévání kamenů vodou mě moc neužije, to teprve až když jsem trochu "rozsaunovanej", ale celkově se mi to moc líbí a přijde mi to jako krásná zábava na dlouhé zimní večery. Myslím, že teprve po sauně vzala Gabča tento náš slavný nocleh trochu na milost.

Ostatně špatná zkušenost, taky zkušenost, opakovat to už asi nikdy nebudeme. Původně nás lákala ještě jedna podobná atrakce a sice iglú, které mají skleněnou střechu a jsou tím pádem ideální pro pozorování polární záře, jenže tam byl nocleh ještě dražší a bylo to trochu mimo cestu. Na obrázky jak to tam vypadá se můžete podívat zde: http://www.kakslauttanen.fi/en/

Možná se nám i tohle jednou splní, kdo ví.

V Kemi jsme si udělali ještě výlet k pobřeží Botnického zálivu, zamrzlého, samozřejmě. Byli jsme u ledoborce Sampo, který je též slavnou turistickou atrakcí (vozí turisty), ale měli bohužel zavřeno.

Ledoborec Sampo


Pak jsme se ještě cestou do Rovaniemi stavěli v zoologické zahradě, kde měli místní faunu (od různých ptáků přes vydry, divoká prasata, soby, losy až k medvědům hnědým i ledním až po třeba vlky nebo rysy). To bylo hodně podobné tomu zoosafari co jsme viděli onehdy v Bavorsku, to tady ani nějak dál rozvíjet nebudu.

Vydra finská


Srovnání velikosti Gabči a polárního medvěda


U tohoto drobečka už Gabča, nevím proč, pózovat nechtěla...


Zde hleďte, že ve srovnání se mnou není rozdíl tak markantní - u medvěda hnědého, tedy. Asi kvůli té bundě...

též já se jaksi neměl chuť zapojit do této roztomilé hry medvědice s medvídětem

No a rys na to všechno jenom znuděně koukal


Zpátky do Rovaniemi jsme dorazili 21. března (tedy pátý den) za hustého sněžení. Ve městě jsme si prohlédli manufakturu na výrobu nožů značky Marttiini, resp. jejich muzeum a obchod v jednom, pak nám nějak utekla zavírací doba Santa Claus Village, takže tam jsme přijeli pozdě no a to už nás čekal jenom poslední nocleh před cestou domů. Ten byl zato velmi luxusní, v takovém nádherném a luxusně vybaveném srubu (s vlastní saunou samozřejmě), celkem daleko za městem, museli jsme tam čekat na chlápka, který nám dovezl klíče a byli jsme tam celou noc úplně sami. Krása a romantika, tam by se bývalo dalo vydržet mnohem déle.

náš srub a nejromantičtější noc, škoda že poslední...



No však uvidíme, uvidíme, už za necelý měsíc, že ano.


doufejme, že až se po tomto letišti budeme znovu procházet, že ne něm (ještě) nebude sníh...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Djová Djová | 16. srpna 2011 v 20:25 | Reagovat

Je mi zima,jen to čtu, ale musela to být nádhera. ;-)

2 Proky Proky | E-mail | Web | 16. srpna 2011 v 21:43 | Reagovat

Ty brdo, krasne omrzla informacni cedule! Ubytovani je za opravdu lidove ceny, no coz kazda sranda neco stoji a mate alespon nezapomenutelne zazitky...

Srub vypada vazne krasne, hmm to by se mi jednou libilo.

3 Jarda Rejcha Jarda Rejcha | 16. srpna 2011 v 22:50 | Reagovat

Jo, jo, srub byl báječnej, ve srovnání s ledovým hotelem dokonce o polovičku levnější, no ale i tak pro nás ještě hodně nadstandardní ubytování. Holt v zimě se stanovat moc nedá. Uvidíme, jak na tom budeme teď.

4 jm jm | Web | 17. srpna 2011 v 8:01 | Reagovat

To jsem četl se zatajeným dechem, fakt zajímavý.

Pokud bych to porovnal se svým okresoběžnictvím, tak se blížím jen v tom, že v Úštěku jsme se taky moc nevyspali.

5 Jarda Rejcha Jarda Rejcha | Web | 17. srpna 2011 v 14:54 | Reagovat

[4]: V každém případě díky za pohled!

6 sargo sargo | Web | 24. srpna 2011 v 21:03 | Reagovat

Byl jsi Donatelo! :-D
Skvělé počtení, i když se teď nemohu zbavit utkvělého pocitu, že je to celé nějak umělé, vyrobené ve photoshopu, že tolik sněhu a ledu na celém světě ani být nemůže... ano, je mi strašné vedro. :-D

7 Jarda Rejcha Jarda Rejcha | Web | 25. srpna 2011 v 7:51 | Reagovat

[6]: Ano, byl to v pravdě vizionářský článek, sám se na to musím každý den dívat a vzpomínat na těch -5°C, což je z dnešního pohledu teplota z říše fantazie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama