Podzim v Laponsku - část třetí - Tajemství nočních hlodavců a Sámové

13. prosince 2011 v 22:45 | JR |  Finsko 2011
Posledně jsem to ukončil rádoby napínavě, právě v momentě, kdy jsme se přesně mířenou ranou zbavili jisté chlupaté potvory, která nám vlezla pod stan v kempu v Inari. Chtěl jsem trochu zvýšit napětí, ale to je zcela zbytečné, protože nejnapínavější je vždy to, kdy vůbec další blog napíšu. Nuže hleďte, zde je.

Pielpajärvi Wilderness Church - o tom teprve bude řeč...

Útlocitnější povahy ovšem prosím, aby následující odstavec raději přeskočily.


Úterý 13.9.2011

Spali jsme špatně, drahá polovička zejména, neboť jak jsem již avizoval, z našeho bezprostředního okolí se neustále ozývaly podezřelé zvuky. Šustění, cupitání malinkatých nožiček.... a pískot. To je ta nevýhoda stanu - má velmi, opravdu velmi, tenké stěny (což se leckdy nehodí ani pro zvuky zevnitř abych tak řekl), zkrátka, valnou část noci měla Gabča pocit, že jí krysy běhají kolem hlavy, což byl poměrně dobrý důvod pro to, abychom se nevyspali oba.
Jaké bylo ráno překvapení, když jsme sbalili stan, a pod ním nenalezli placatou krysu, ale placatého lumíka!
Mám jeho fotku, což je pravděpodobně nejmorbidnější věc, kterou jsem kdy vyfotil a byť není vyloženě drastická (žádná krev, nebo tak), raději ji sem nedám, koneckonců nevím, kdo to všechno bude číst, že. Zájemcům mohu tento makabrózní zážitek nějakým způsobem soukromě zprostředkovat.

Takto vypadá lumík v originální, tj. nezplacatělé podobě - vlastně celkem sympatický křeček je to, ne?

Tihle ti lumíci jsou vůbec zvláštní tvorové, poslechněte si, co píše wiki:

Chování lumíků je v mnoha směrech podobné jako u ostatních hlodavců, kteří procházejí pravidelnými populačními boomy a pak se rozutečou všemi směry, aby našli potravu a úkryt, který jim jejich přirozené prostředí nemůže poskytnout. Lumíci ze severního Norska jsou jedním z mála obratlovců, kteří se rozmnožují tak rychle, že jejich populační výkyvy jsou chaotické, spíše než aby sledovaly lineární růst k současnému množství nebo pravidelně oscilovaly. Není známo, proč populace lumíků prožívá takovéto výkyvy přibližně každé čtyři roky, předtím než spadne k téměř vyhynutí.

najdi si svého lumíka - takto je většinou zahlédnete - jak před vámi prchají a prakticky okamžitě mizí v borůvčí

Mnoho lidí se domnívá, že se lumíci při migraci dopouštějí masových sebevražd. To však není to pravda. Mýtus masových sebevražd u lumíků je starý několik staletí a byl zpopularizován řadou faktorů.
Lumíci jsou hnáni silnými biologickými touhami a začnou migrovat ve velkých skupinách, pokud se výrazně zvýší hustota jejich populace. Lumíci umějí plavat: mohou se tedy ve snaze najít nové působiště rozhodnout přeplout řeku či rybník. Příležitostně, a především je to případ norských lumíků ve Skandinávii, se velká migrující skupina dostane na útes nad oceánem. Zastaví se, ale nakonec je pohlavní pud donutí skočit z útesu a plavat - někdy pak zemřou vyčerpáním. Lumíci jsou také často nahnáni do moře a tím pádem se více a více lumíků objevuje na pobřežích.

Ostatně, pokud jste zažili éru počátků PC her, jistě pro vás hra Lemmings není ničím neznámým.
Lumíky jsme pak viděli skoro každý den, každou chvíli, když jsme byli někde na túře, utíkali kolem nás a pištěli. To už nám ale připadali roztomilí. Také je pravda, že v noci už nás nikdy "neotravovali".

Ale zpět do reality, tedy té naší dovolenkové. Už od rána hrozně pršelo, v kempu jsme stihli jakž takž zdokumentovat to naše saunování (viz předchozí blog) a popojeli jsme do SIIDy, sámského muzea. Tam jsme zjistili, že nám jeho prohlídka neuteče a nechali jsme si doporučit krásnou půldenní túru ke kostelíku v divočině - Pielpajärvi Wilderness Church asi 9 km tam a zpět. Šlo se poměrně náročným terénem, samý kořen, kamení a bahno.



cesta laponským lesem




výhledů na jezera byla spousta


brodit se naštěstí nemuselo, všude byly dřevěné lávky


většinou si každý řekne - ale vždyť je to jako Kladská, a vlastně ano, je. Jenom větší a víc tam prší.




Kostelík v cíli byl ale krásnou odměnou, moc pěkná stavba, s docela zajímavou historií. Vlastně se dnes nachází v úplné pustině (protože byli Sámové původně kočovníci, tak ho měli umístněný tam, kde měli svou "zimní vesnici". První kostel tam stál již v roce 1647, ale bylo celkem obtížné do něj sehnat pastora, který by jej provozoval a taky průběžně udržoval. Nakonec se vlastně rozpadl a tento (druhý) kostel postavili až o sto let později.


Pielpajärvi Wilderness Church

Jenže v druhé polovině 19. století rostl význam obce Inari a tak se nakonec postavil kostel tam (1888). Od té doby zase Pielpajärvský kostel chátral. To však ještě nebyl jeho konec. Paradoxně, přišla 2. světová a s ní Zimní válka, kdy byl inarský kostel rozbombardován (ne Němci, ale soudruhem Stalinem). V tu chvíli se kostel v divočině zase "hodil" a i po skončení války byl už průběžně udržován - místní se totiž rozhodli, že se v něm budou konat slavnosti letního slunovratu.

Oltář a kazatelna (vypadá trochu jako z vystřihovánky z ABC)


A je to moc dobře, protože je to místo přímo magické. Každý kdo přijde si může otevřít (jenom potom musí zase za sebou pořádně všechno zavřít, aby se do stavby nedostala voda) a posedět, pomodlit se, nebo jen tak spočinout. My jsme měli obrovské štěstí, protože tam zároveň s námi byla nějaká skupinka Finů, kteří v kostele zpívali (zřejmě) nějaké sakrální zpěvy. Protože tou dobou mi ještě telefon fungoval, máte jedinečnou možnost si ukázku toho zpěvu vychutnat také.
Pořád mi zní v uších, velmi silný zážitek.

záznam zpěvu z kostelíku Pielpajärvi

Upřímně, nevím, jak by taková stavba v lese osamocená, každému přístupná dopadla u nás. Vlastně vím, stačí se zajet podívat na kostel ve Skocích :-(

Z procházky jsme se vrátili celkem dost utahaní, takže jsme si rádi chvíli sedli v Sámském muzeu SIIDA na kafe, než jsme se pustili do prohlídky.

Muzeum je velmi pěkně udělané, expozice ukazuje přesně to, jak Sámové žili a žijí, předměty denní potřeby, kroje atd. To by bylo na velmi dlouhé vyprávění, které by vás nejspíš nudilo. Takže já dám jen pár postřehů v bodech:

  • Předně: neříká se Laponci, ale Sámové. Laponci je označení hanlivé, které používala majoritní většina ve státech, kde Sámové žijí (něco jako Cikán x Rom). Přiznám se, že se mi "Laponec" líbí víc, lépe se to vyslovuje a už jsem na to tak nějak zvyklý. Pokud mi to tedy sem tam ujede, tak prosím předem všechny Sámy za odpuštění, není v tom zlý úmysl.
  • Sámové žijí vlastně ve čtyřech státech - Norsko, Finsko, Švédsko a Rusko. Všude dostali od "majoritních" co proto, byli utiskováni, vyháněni na sever a tak dále. Teprve v posledních pár desetiletích zažívají renesanci. Jsou tak trochu nadnárodní komunitou, mají vlastní parlament v Karasjoku v Norsku. Ten má snad dnes dokonce právo veta na kterýkoliv zákon, který by je nějakým způsobem omezoval. Což ovšem pochybuji, že platí i v Rusku.
Takhle vypadá Sámská vlajka - modrá část symbolizuje měsíc a červená slunce. Ostatní barvy vlajky (modrá, červená, zelená a žlutá) pochází z barev sámského kroje
  • Mají pověst "sociálně slabých", závislých na dávkách a alkoholiků, což nemohu potvrdit, na severu jsme se s takovými nikde nesetkali (i když si jednoho takového pamatuji z první cesty do Norska v roce 1998 - stál tam s přivázaným sobem a fotil se pro turisty, nos červenej jak řepa - to bylo ale o dost jižněji)
  • Mluví spoustou různých jazyků, i když pravda, hodně se to ztrácí a etnologové mají plné ruce práce s uchováním toho, co ještě zbylo. Ohledně jazyků je to vůbec zajímavé. Schválně, jestli poznáte, co je na následující fotografii zajímavé:
  • Ano, jsou to háčky a čárky, věc v jiném jazyce, než našem, nevídaná (aspoň co vím). Představte si, že když ti jazykozpytci tvořili, vlastně poprvé, psanou formu sámského jazyka, chyběla jim některá písmena a tak si je prostě od nás vypůjčili! Ano, v psané sámštině je kousek češtiny! Bohužel se mi v celém slavném sámském muzeu nepodařilo najít žádnou zodpovědnou osobu, která by mi řekla, jak se ty písmenka vlastně čtou (sámské muzeum a nikdo tam sámsky neumí, není to bordel?)
skanzen v muzeu SIIDA



Stavělo se obvykle bez hřebíků



Sámové byli především kočovníci, kteří putovali se sobi


Dokázali ale postavit i takovouhle pěknou past na medvěda


interiér muzea


Sámské kroje - vše ze sobí kůže, včetně bot


Že bych konvertoval? Bohužel, mi tuhle čepici Gabča zakázala koupit. Škoda, mohl jsem se zase blýsknout na nějaké party u pana lékárníka.


Kromě výstavy v interiéru i exteriéru (skanzen) jsme v muzeu shlédli také ono představení, na které plakát lákal - polární záři. Byla to série krásných fotek (po jejichž shlédnutí se opět plně projevil můj naprosto fatální komplex fotografické méněcennosti) doprovázených hudbou. Ta mne tak mocně zaujala, že jsme se zeptali, kdo že to hrál - bylo to vlastně i na plakátu - skupina Vilddas.

Před 14 dny jsem si ji stáhnul na iTunes (odkaz zde) a od té doby skoro nic jiného neposlouchám. Je to fascinující magická hudba, můžu vřele doporučit! Nejzvláštnější jsou takzvané Joiky - viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Joik
Možná to není pro každého, ale mně se to moc líbí. Dám vám sem také jednu ukázku.

Vilddas

Plni dojmů jsme už jen popojeli kousek na sever za Inari, chvíli jsme váhali, zda spát zase na divoko, někde u jezera, nebo opět zaplatit za kemp se saunou, nakonec jsme si vybrali tu dražší možnost, ale nelitovali jsme. Tentokrát jsme ze sauny vyběhli do řeky, což bylo neméně zajímavé, než jezero. Jen jsme se kvůli proudu neodvažovali moc daleko od břehu. Do stanu jsme lezli jak jinak než v dešti, ale vyhřátí.

Dnes to bylo poměrně hodně informací, doufám, že ne příliš, a když už, tak že to pro vás bylo aspoň zajímavé. Přeji všem dobrou noc a těšte se na pokračování, mohu slíbit, že nám bude ještě víc pršet :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VP VP | E-mail | 14. prosince 2011 v 9:41 | Reagovat

Myslím, že lumík položil život za správnou věc. Nebýt jeho heroického skonu, autor by vynechal pár poučných odstavců, a já bych zůstali nadále v zajetí bludů o chování lumíkových soukmenovců :-)

2 Proky Proky | E-mail | Web | 17. prosince 2011 v 14:08 | Reagovat

Chudal lumik, ale i to se proste muze stat. Jinak ty carky a hacky jsou dost zajimave...cepicka take pekna :o) Dalsi zajimavy clanecek. Jen tak dal. Jen komentaru je nejak malo, hmm vsichni jsou asi proste na FB, co s tim :o(

PS: Hudba me dnes nejak neoslovila, ale treba nekdy v budoucnu. Vim alespon kam se podivat.

3 JR JR | 18. prosince 2011 v 12:13 | Reagovat

[2]: Všichni jsou už v Mexiku... anebo na FB, ono je to jedno. A ja se ani nedivím, vzhledem k tomu, jak "pravidelně" sem přispívám, je to pochopitelné, že se sem nikdo nekouká moc často.

4 Proky Proky | E-mail | Web | 18. prosince 2011 v 22:07 | Reagovat

...no jeste, ze je tak jednoduche na FB pripnout nejaky clanek :o)

5 DJ DJ | 30. prosince 2011 v 11:36 | Reagovat

K těm lumíkům - potkal jsem tenhle odkaz a taky se tam o nich chvilku mluví.
http://euroseptik.cz/michael-oleary-ryanair-rika-aparatcikum-z-evropske-komise-co-si-o-nich-mysli/

6 JR JR | 30. prosince 2011 v 12:37 | Reagovat

[5]:O lumících je tam sice jen jedno slovo a to ještě off topic, ale jinak je to naprosto kouzelná one man show! Fakt jsem se pobavil!  Díky za odkaz.

P.S. Nejsem si jistý ale skoro bych řekl, že ten pán tu Evropskou komisi téměř až... nemá rád! :-)

7 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 3:00 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama