Podzim v Laponsku - část šestá - cesta do Mehamnu

6. února 2012 v 23:36 | JR |  Finsko 2011
Teď bych si dovolil vystřihnout na blog jeden takový spíše fotografický kousek. Nic moc se totiž nedělo, jenom jsme z Vadsø potřebovali přejet velký kus cesty až do Mehamnu a po cestě jsem měl zas jednou štěstí na dobré světlo.

"dlouhé" světlo cestou z Ilfjordu




Nejprve jsme si ale ještě kousek za Vadsø udělali zastávku v jakémsi skanzenu. No, skanzen je trochu silné slovo, jedná se o archeologické naleziště, které se vyznačovalo hlavně tím, že tam nebylo skoro nic k vidění. Nejsem až takový fanoušek vykopávek, tak nevím, možná to tak vypadá i u nás, ale měl jsem dojem, že obvykle jsou vidět alespoň základy zdiva (Linhart, nebo Sv. Mikuláš třeba). Tady však byla jen sem tam nějaká mělká prohlubeň (ani se nedá nepsat díra) a u ní cedulka: "zde vidíte zbytky obydlí z tehdy a tehdy..."

Tak tohle je prosím pohled na celý skanzen - všechny památky máte jako na dlani (že nic nevidíte? Pak vidíte vše co jsme viděli i zblízka)

Vlastně tam bylo jenom číslo a popisky jsme měli na nějakém letáčku, který jsme si vyzvedli u vchodu. Návštěvnické centrum bylo zavřené, tak jsme si to vše museli jen představovat, což mě brzy přestalo bavit, abych se přiznal. Ještě že na chvíli přestalo pršet a vítr dával trochu naděje, že přivane lepší počasí.

U rybího kamene

Došli jsme až na konec, k tzv. rybímu kameni, což je takový menhir, který původní obyvatelé potírali rybím tukem a měl symbolizovat bohatý rybolov, nebo šťastný návrat domů, prostě něco takového. My tam kolem viděli hlavně hodně lumíků a také jsme prozkoumali jednu původní zemljanku a řeknu vám - nebyl to lehký život. Nedostatek dřeva (bylo jen to, co vyplavilo moře), zima, déšť ... zkrátka, původním obyvatelům Finmarku (jak se této části Norska říká), věru není co závidět.

zemljanka ala Finmakr

Drobná vsuvka - detail kamení na pobřeží i s ježky a Muchachem


majáček na pobřeží ve skanzenu

nechte se mýlit, tady všude kolem byla kdysi rybářská vesnice


My jsme se raději vydali zpět do Tana Bru a odsud po silnici č. 98 na sever, což byl ostatně směr celé naší výpravy. K samému začátku téhle cesty se vztahuje jedna "vtipná" příhoda.

Už ani nevím, ve kterém městě to bylo (určitě ještě ve Finsku) jsme si koupili nějaké vuřty (docela podobné těm našim, řekněme, Pražským párkům), s tím, že si je přece také musíme opéci, když je to tu všude tak populární a podmínky ideální. Měli jsme to nějak naplánované jako oběd, či co, tak když jsem viděl pěkné odpočívadlo u cesty, dal hlad slovo a zastavili jsme. Ohniště bylo, lavička se stolem taky, ... akorát stříška se nekonala. A kde není stříška, tam je dřevo jaké? Mokré.

náš první pokus o opékání vuřtů za polárním kruhem


Hodně mokré! Pokoušeli jsme se najít nějaké soušky v okolí, měli jsme i nějaké letáky (z nekřídového papíru) na podpal, ale v tu chvíli jaksi zcela selhaly veškeré mé zálesácké schopnosti. Ono jich ostatně není mnoho (těch schopností). Po hodné chvíli marného zápasu jsem to vzdal a vytáhl plynový vařič s tím, že uděláme "turbogril". Spíš to ale byla " turbokremace" , než cokoliv jiného, takže výsledkem byl vuřt z venku téměř černý a uvnitř syrový. Druhý jsem už raději znovu "ohřál" nad čoudícím ohýnkem. Zkrátka debakl, který (dopíšu-li zážitky z cest až do konce) se bude ještě jednou opakovat.

na stole je corpus delicti - prej "ultragrilování"...


Tana kirke at Rustefjelbma


Polosytí jsme jeli dál, stále do kopce, nějakým horským průsmykem, kde bylo nahoře (pro změnu) příšerné počasí (viz video), až jsme dojeli do Ifjordu, kde jsme si dopřáli kafe a autíčku benzín u takové benzinky, co byla krom čerpací stanice taky hospodou, kempem, obchodem s CDéčky a turistickými informacemi v jednom. Pán, co to tam měl na starost, byl celkem sympaťák, tak jsme se ptali, jak vypadá předpověď počasí a nepotěšila nás - mělo stále pršet, resp. kdybych se nebál úpadku mravní úrovně blogu, napsal bych velmi expresivně, co přesně jsme měli očekávat, že bude padat z nebe.

Takto vypadala cesta přes průsmyk, když bylo ještě trochu vidět...


panorama z průsmyku cestou do Ilfjordu











zvláštní (předbouřkové) světlo po cestě z Ilfjordu na Mehamn


Když jsme Ilfjord opouštěli, nevypadalo to ještě tak zle a při pohledu na zlatavé paprsky slunce, nořící se do chladného fjordu, magicky zářící zpod temných mraků, barvící do zlata to nehostinné, skalnaté pobřeží, místy pokryté stromy na vrcholu své podzimní palety, byli jsme plni naděje v očekávání věcí budoucích.










Audi product placement - kolik myslíte, že by mi za takovou fotku zaplatili?



to jsme ještě netušili, do čeho to jedeme...

A o těch věcech budoucích vám povím příště. Bude to dráma, to vám mohu prozradit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 7. února 2012 v 17:39 | Reagovat

ta první a poslední fotka je moc pěkná!

2 Dajvla Dajvla | Web | 12. února 2012 v 22:21 | Reagovat

Nádhera, prostě nádhera a skvělý blog. Dávám si ho hned do záložek i na mém blogu. Paráda. A ty fotky, užasný. ;-)

3 JR JR | 12. února 2012 v 23:55 | Reagovat

[2]:Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama