Vadsø - Rozluštění hádanky z minulého článku

4. února 2012 v 22:48 | JR |  Finsko 2011
Ti, co je to zajímalo, si to už stejně vygůglili, tak spíš jen takové doplnění pro pořádek. končil jsem detailem věže, která je na tomto obrázku.

Tak už víte, co je to za věž?



Jedná se o kotviště vzducholodí!

Zároveň to byl vlastně také jediný důvod se ve Vadsø po cestě zpět z nejvýchodnějšího cípu Norska vůbec zastavit. Vede k němu docela příjemná procházka, kde jsou kolem k vidění různé zbytky pevností z 2. světové, které jsou ovšem tak zarostlé travou, že je můžete rozeznat jen jako malé kopečky, nic víc.

Opět jsme tam byli široko daleko úplně sami, resp. proti nám prošla jedena paní co venčila psa a pak už jsme opravdu nepotkali nikoho. Jo, vlastně nám přeběhl přes cestu ještě jeden zajíc, ale ten se asi nepočítá.

Tak tedy k těm vzducholodím - je to vlastně docela zajímavé. Především je to příběh dvou vzducholodí - Norge a Italia, respektive příběh o historii dobytí Severního pólu, ovšem nikoliv Čechem Karlem Němcem, nýbrž Norem Roaldem Amundsenem.

foto cedulky přímo ze stožáru


Nyní si dovolím doslova ocitovat přímo Wiki, neboť je to tam sepsáno stručně a výstižně, že bych se s "přepisováním" jen zbytečně trápil:

Vzducholoď N1, známější pod druhým jménem Norge byl první stroj, který přeletěl z Evropy do Ameriky přes severní pól. Průkopnické výpravy se zúčastnila šestnáctičlenná mezinárodní posádka. Velitelem expedice byl norský polárník Roald Amundsen, technickou stránku letu zajišťovala italská posádka pod vedením leteckého konstruktéra plukovníka Umberta Nobileho a letu se zúčastnil i jeden z hlavních sponzorů výpravy, Američan Lincoln Ellsworth.

Vzducholoď vznikla v roce 1924, jednalo se o poloztuženou konstrukci, kterou Nobile později v Itálii a Rusku použil ještě několikrát.

Parametry vzducholodi:
Vzducholoď Norge
délka 106 m
max. průměr tělesa 19,5 m
objem 19 000 m³
náplň vodík
obal čtyřvrstvá bavlněná tkanina, z vnitřní strany pogumovaná, zvnějšku opatřená hliníkovým nátěrem
motory 3 zážehové Maybach Mb.IVa 245 HP v samostatných gondolách
max. rychlost 113 km/h

(stejné, jako u vzducholodi Italia)


Historie letu
Amundsen s Ellsworthem chtěli zopakovat pokus o přelet severního pólu. Pokoušeli se o to neúspěšně v roce 1925 pomocí hydroplánů. Navrhli proto Nobilemu odkoupení jedné z jeho vzducholodí. Vzducholoď N1 byla poté přejmenována na Norge (Norsko).

Nobile se svou posádkou vyrazili vzducholodí z Říma 29. března 1926 a doletěli po etapách přes Pulham, Oslo, Leningrad a Vadsø do Ny-Ålesundu (King's Bay) na Špicberkách. Tam přistoupil Amundsen a Ellsworth a společně odstartovali 11. května 1926 na sever. Pólu dosáhli 12. května v 1:30 po půlnoci. I přes problémy s namrzající mlhou dorazila vzducholoď po celkem 36 hodinách na dohled Ajašky. Pro nepříznivé počasí se nepodařilo doletět do původně plánovaného Nome, ale nouzově přistála u osady Teller. Vzducholoď Norge celkem strávila na cestách 171 hodin a urazila 12 480 kilometrů.

Výsledky výpravy
Výprava především prokázala, že na severu není pevnina, ale jen moře. Do té doby nebyla existence jednoho či druhého prokázána. Byly také vyvráceny některé hypotézy o speciálních elektrických vlastnostech atmosféry v okolí pólu.

Posádka vzducholodi Norge byla první, kdo prokazatelně dosáhl severního pólu. Předchozí výpravy (Frederick Cook 1908, Robert Peary 1909 a Richard Byrd 1926 - letěl k pólu letadlem jen několik dnů před Norge) nemají dosažení pólu dostatečně prokázáno.

Zajímavostí je, že ve vzducholodi byl umístěn přístroj pro měření vodivosti vzduchu, dodaný českým fyzikem Františkem Běhounkem. Ten se zúčastnil pozemní části výpravy na Špicberkách. Těsně před odletem dokonce byly v jeho přístroji nahrazovány ocelové součástky duralovými kvůli úspoře hmotnosti. Za letu je pak obsluhoval švédský fyzik a meteroolog Finn Malmgren. Výsledky společných měření vyšly knižně v Paříži jako jediný vědecký výsledek expedice. O rok později dostal proto Běhounek pozvání k osobní účasti na další výpravě ve vzducholodi Italia, která se uskutečnila na jaře roku 1928.


Ve Vadsø a Ny-Ålesundu jsou jako technická památka dochovány kotevní stožáry, jichž Norge při své cestě použila.

No a právě František Běhounek je oním pojítkem, o kterém jsem se v minulém článku zmiňoval. Ostatně příběh vzducholodě Italia je drama sám o sobě (dál opět wiki):

Historie
Mussoliniho fašistický režim se chlubil už první Nobileho výpravou na vzducholodi Norge (kterou Norsko pro potřeby výpravy koupilo od Itálie). Projekt se měl stát propagandou italského rozvoje a technické vyspělosti. Amundsen však odmítl nést na Norge italskou vlajku jako symbol toho, že se země zúčastňuje výpravy. I tak Mussolini výpravu podpořil a Nobile se dočkal po návratu patřičného uznání. To vedlo Mussoliniho k podpoře nového projektu se vzducholodí Italia. Jednou z podmínek bylo, že z nacionalistických důvodů bude posádka téměř výlučně italská. Jedinými cizinci na palubě byli Švéd Malmgrem a Čech František Běhounek.

Oproti Norge měla Italia tenčí obal a další vylepšení, která měla snížit hmotnost kostry a tím zvýšit množství užitečného vybavení.

Posádka
gen. Umberto Nobile - velitel výpravy
Finn Malmgren (†††) - švédský meteorolog a fyzik
František Běhounek - český fyzik, specialista na elektrické jevy a kosmické záření
prof. Aldo Pontremoli (†) - fyzik z milánské univerzity, střídal se s Běhounkem v pozorování
Ugo Lago (†) - zpravodaj italského listu Popolo d'Italia
korv. kapitán Adalberto Mariano - kapitán vzducholodi, šel s Malmgrenem pro pomoc
Filippo Zappi, Alfredo Viglieri - důstojníci
Natale Ceccioni - hlavní mechanik
Giuseppe Biagi - radista
Felice Trojani - letové přístroje
Calisto Ciocca (†), Attilio Caratti (†), Vincenzo Pomella (††) - strojníci motorů, por. Ettore Arduino (†) - jejich velitel
Renato Alessandrini (†) - technik

S šestnácti muži na palubě byl i živý maskot - Nobileho fenka (foxteriér) Titina, která byla také nakonec s osmi přeživšími členy posádky zachráněna.

(†) Zmizeli beze stopy se zbytkem vzucholodi po nárazu.
(††) Zahynul bezprostředně při nárazu na led.
(†††) Zemřel při pokusu dojít pěšky pro pomoc.

Let a ztroskotání
Nově postavená vzducholoď měla za úkol prozkoumat ze vzduchu další, dosud neznámé polární končiny. 6. května 1928 vzducholoď doletěla do Kings Bay na Západních Špicberkách. Poté provedla 15. - 18. května úspěšný výzkumný let nad Zemí Františka Josefa. K severnímu pólu odstartovala ráno 23. května. Vzhledem k bouři nad severním pólem jen proletěla a vracela se zpět na základnu. Zatížena námrazou ztroskotala na ledové kře asi 100 km na sever od Severovýchodní země. Devět členů posádky (ze 16) ve velitelské gondole přežilo katastrofu a na štěstí se podařilo zachránit i vysílačku (jednolampový přístroj o výkonu 25 W s dosahem 700 km na vlně 33 m). Tou se podařilo po několika dnech přivolat pomoc.



Záchranná akce
Byla zorganizována rozsáhlá mezinárodní záchranná akce, která vzhledem k jindy napjatým politickým vztahům neměla obdoby. Záchrannou akci ovšem obklopuje několik kontroverzí. Stan ztroskotaných byl poprvé spatřen 20. června. Na místě ztroskotání poprvé přistál o tři dny později švédský letec Einar Lundborg, který přiletěl z italské lodi Citta di Milano. Podařilo se mu přistát a jako prvního s sebou vzal do bezpečí velitele výpravy Nobileho (ve svém letounu měl pouze jedno dodatečné místo). Za to se poté snesla na Nobileho hlavu kritika. Ukázalo se ovšem, že Nobile se jakožto velitel opravdu chystal opustit místo havárie jako poslední, nicméně Lundborg měl příkaz od italských zachránců, že Nobile musí být bezpodmínečně zachráněn jako první. Nobile byl navíc zraněný, takže to Lundborgově podmínce dodalo váhu. Při druhém letu pro další přeživší sám Lundborg havaroval a musel být posléze zachráněn.
Zbytek posádky Italie byl zachráněn 12. července sovětským ledoborcem Krasin. Do té doby se zachráncům podařilo z letadel shodit pouze zásoby jídla a teplé oblečení.

Při počátečním pátrání po trosečnících zahynul 18. června při havárii francouzského letadla i slavný norský polárník Roald Amundsen, Nobileho bývalý společník, přítel a rival. Tím si Nobile vysloužil zášť norských obyvatel při své cestě zpět do vlasti.

Odkaz
Nobileho odpůrci v Itálii, prosazující vývoj letectví oproti vzduchoplavbě havárie využili ve svůj prospěch. Nobile ztratil popularitu a upadl téměř v zapomenutí. S Mussoliniho svolením se dále zabýval vzduchoplavbou v sovětské Moskvě.

Havárií Italie ovšem polární průzkum pomocí vzducholodí neskončil. Severní oblasti Ruska byly ještě jednou v roce 1931 prozkoumávány německou vzducholodí Graf Zeppelin. Tato úspěšná výprava proběhla bez jakýchkoliv problémů, a proto je dnes téměř neznámá.

Český vědec František Běhounek se zabýval výzkumem elektřiny a kosmického záření v polárních oblastech. Běhounek cestu a ztroskotání popsal v knize Trosečníci na kře ledové, později přepracované jako Trosečníci polárního moře.

a ještě jedna fotka z dálky i s pobřežím

Tolik tedy má dnešní zeměpisně - historická, naučná vložka, snad vás moc nenudila. Musím říct, že mne vždycky polární výpravy vzrušovaly a ke všem polárníkům - průkopníkům chovám bezmezný obdiv. Ostatně právě v mrazech, které u nás teď panují, si na ně často vzpomenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 7. února 2012 v 17:19 | Reagovat

zajímavé povídání o vzducholodích :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama