Podzim v Laponsku – část desátá – Sautso Alta ... a na jih!

18. března 2012 v 8:00 | JR |  Finsko 2011
úterý 20.9.2011

Polární záři jsme v noci sice neviděli, ale i tak to byla pěkná, klidná noc, nepršelo, jen ráno byla zase slušná kosa. Vyrazili jsme na doporučení z informační kanceláře na túru k vyhlídce na kaňon Sautso Alta.

z túry ke kaňonu Sautso Alta, kde jsme museli překnávat nejednu překážku





Nejprve to tedy byla túra pro autíčko, protože cesta tam byla už docela off-road a musel jsem to jet z větší části na jedničku a pěkně opatrně, díru, po díře. Tomuto styly motorizovaného přesunu říkám auto-horo-lezení a nemám ho rád. Obzvláště ne s vozy z půjčovny, kde hrozí průšvih v případě nehody. I tentokrát jsme sice měli štěstí, ale oddychl jsem si, když jsme dorazili na výchozí místo treku.
To místo jsme ostatně poznali jen díky tomu, že tam byl zaparkovaný nějaký džíp, ovšem lidi jsme žádné cestou nepotkali a když jsme se vrátili, tak byl džíp pryč, tak nevím, kde vlastně byli.

hopsání přes potůčky, na to jsme odborníci!


opět nevýrazné norské turistické značení, zde už nám to dělalo docela problémy


pusto, ale krásně pusto







a zde výsledek celého trmácení - pohled nic extra a slézat dolů k řece se nám už nechtělo, mohlo by to být na dlouho


to jsme si radši udělali malý pinknik "na šikmé ploše"


Cesta samotná byla docela náročná, občas jsme ztratili značku, hodně jsme obcházeli podmáčená místa (a případně čvachtali v blátě) a x-krát jsme přeskakovali říčky, naštěstí bez nehody. Výsledek nestál za tu námahu, viděli jsme dole pod sebou říčku, to ano, ale jen v dálce a celkově to nebylo nic moc. To spíš ten pocit, že jsme šli několik kilometrů a nikde jsme nikoho nepotkali, a celkově nebyla v dohledu žádná civilizace, to má vždycky punc dobrodružství.

Celkově jsme to odhadli na nějakých 14 km a celkem nás to zmohlo (ten terén nebyl zrovna pohodlný). Chvíli jsme váhali, zda nepokračovat po té strašné kameno-cestě dál (měla to teoreticky být zkratka), ale po pár ošklivých dutých zvucích do podvozku jsem to vzdal a otočili jsme to zpátky. Dobře jsme udělali, jeli bychom to jinak celý den krokem.

To jen taková perlička - takhle vypadala popelnice v jednom městečku, kde jsme stavěli.

To byla poslední akce v Norsku a čekal nás už jen návrat do Finska, byl to ještě poměrně dlouhý přejezd po silnici č. 93 na jih směrem na Hettu, až tam jsme ale nedojeli, zapíchli jsme to někde u cesty kousek za finskou hranicí, nebo to možná bylo před ní, ani nevím, v těch místech to vlastně nebylo poznat.

Večer se bohužel zkazilo počasí a to výrazně. Opět pršelo, ale k tomu byla větší zima. Dokonce taková zima, že došlo k zajímavému fyzikálnímu jevu - přes noc nám prdnul ešus! Mrazem!

asi chyba materiálu


A to byl prosím v autě a nešlo o nějaké prudké zchlazení, prostě jsme v něm večer ještě normálně uvařili polívku a těstoviny, nechali ho vychladnout a ráno jsme ho našli tak, jak ukazuje foto. No a to si představte, že my spali ve stanu. Kolik asi muselo být???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama