Podzim v Laponsku - část osmá - Nordkapp, aneb Tak jak je to s tím nejsevernějším bodem?

16. března 2012 v 11:58 | JR |  Finsko 2011
Rekonstrukce vedlejšího bytu je v plném proudu, probíhá možná rychleji, než se s manželkou stíháme ujednotit na konkrétní podobě té které místnosti, no ale to se snad poddá. Hlavně aby to už bylo za námi. Já byl nečekaně skolen chřipkou, tak jsem na dva a půl dne přesídlil do postele, a jelikož už se mi od horeček ulevilo, mohl bych přidat pokračování zápisků z cest do Laponska.

Mys Nordkapp

Nuže jak to vlastně je s tím naším nejsevernějším bodem?



Obsáhle a geograficky jsem se tomuto bodu věnoval v minulém článku, nyní bude asi názornější tahle mapka.


Z ní je patrné, že ona slavná turistická atrakce Nordkapp, kam jezdí plné autobusy turistů se nalézá o něco jižněji, než skutečný nejsevernější bod ostrova, na kterém Nordkapp leží se jmenuje Knivsjelodden a vede k němu pěší túra 9km jedním směrem. Právě na ní jsme se vydali.

Neděle 18.9.2011

Kupodivu jsme vstali do slušného počasí, nasnídali se a vydali se autem na výchozí bod túry na Knivsjelodden. Obloha se sice vyčasila, ale zato foukal hrozně studený vítr, což teplotu, která byla (podle palubního počítače v autě) nějakých 5°C rozhodně nezvyšovalo. Inu sever.
Navlékli jsme se proto do všeho, co jsme měli s sebou pro tyto případy připravené, tj. zejména nepromokavé návleky na kalhoty, mikinu, bundu (někdo i více vrstev), čepici a rukavice, ano klasické zimní rukavice, nebyl prostor pro kompromisy.
Pak jsme ještě vnější teplo doplnili lokem krajské pálenky (zakoupené v duty free shopu ještě na Ruzyni) abychom to vnější teplo rozšířili o teplo vnitřní, příjemně se v krku rozléhající. Ostatně fotka bude opět hovořit za vše.

modelka Gabča demostruje kompletní arktické vybavní, včetně tekutého svetru

Cesta byla místy dost podmáčená (což jsme tak po různu překonávali s pomocí hůlek a kamenů), značení bylo jednoduché a v nastalém jasném počasí i dostatečné, ovšem nevím, nevím, kdyby měla padnout náhle mlha (což se tam stává), to by pak byl docela problém, protože tam nejsou žádné orientační body - všechno je to holá skála s trsy trávy.



Celkem jsme to šli 6,5 hodiny a nepotkali jsme za celou dobu vůbec nikoho (jen jednoho soba), čili jsme tam ten den byli určitě jediní (jinak za rok 2011 jsme v knize návštěv měli číslo 800). Byla to krásná cesta, asi to nechám opět spíš na obrázcích, abyste si zkusili udělat představu.


Tak toto je Nordkapp, ten nejjižnější z nejsevernějších bodů, nebo tak nějak


některé turistické značky vypadaly záhadně



A konečně.... nejsevernější bod je...


...dobyt!

teď se ještě zaznamenat do "vrcholové" návštěvní knihy - jak vidíte, nejsme zdaleka první Češi, kteří zde (po Járovi Cimrmanovi) byli.


rozhodně jsme však byli jedinní 18. září 2011



Také jsme si to pak nechali "ouředně" potvrdit



Hned "z rohem" je tam i nějaká meteorologická stanice

ale počítám, že údaje sbírají nějak na dálku, protože nevím, kdo by tam v tom vichru lezl

odud na sever už je jenom voda led (a možná Grónsko, pokud tedy nelěží trochu stranou)


Fotka s Muchachem nesmí chybět!


po cestě zpátky jsme odložili návleky (už se nám v tom potily nohy a také už méně foukalo)


Kochali jsme se pohledem na Nordkapp

tyhle kamené mohyly jsou jediné slušné vodítko v rámci turistického značení - jdou vidět na dálku


což se o těchto "šutřících" s červeným téčkem většinou říct nedá

Zkamenělá dračí hlava požírající observatoř na Nordkappu

tohle je prosím křemen, je ho tam hodně


vlastně už je tam toho méně, půlku si to Gabča vzala domů a teď nevíme kam s tím


mohylky s křemenovými doplňky měly designově něco do sebe

no a za touhle bažinkou a támhletím kopečkem už bylo autíčko (nebo to byl ještě jeden kopeček a jedna bažinka?)


Potom jsme ještě popojeli autem na ten "turistický" Nordkapp, kde naštěstí u vstupní brány už nikdo nevybíral (v 15:30,
kdyby to někoho zajímalo), návštěvnické centrum, kde je ona slavná panoramatická galerie s výhledem na moře, bylo sice zavřené, ale to nám vůbec nevadilo, beztak tam toho za ty prachy - 235 NOK/osobu moc k vidění není. Pravdou je, že jsme tam potkali jen pár lidiček, kteří stejně už byli na odchodu, takže jsme tam za chvíli zůstali už úplně sami. Z líčení různých jiných cestovatelských blogů to vypadá, že být zcela sami na Nordkappu je opravdová vzácnost! Jindy je tam hlava na hlavě. Pravdou je, že nejvíc se tam jezdí v létě kvůli půlnočnímu sluníčku, to jsme pravda neviděli, resp. viděli, ale před rokem na Islandu, takže o nic se ochuzeni necítíme, naopak jsme rádi, že jsme si to tam mohli prohlédnout jen tak, vyfotit se u zeměkoule a trochu si zablbnout.

observatoř na Nordkappu - bylo zavřeno, ale díky tomu též liduprázdno


tohle je klasika - tu fotku má určitě každý, kdo se na Nordkapp podívá, jen by mne zajímalo kolik lidí má to štěstí, že mu v záběru už nikdo nepřekáží


a nyní pár variací na stejné téma, aneb jak se člověk vyblbne, když má dobrou náladu

Gabča podpírá celý svět


zatím co já ho mám prakticky v hrsti

dobyvatelsky rozšafná póza

póza "take it easy" - tímto se čtenářům omlouvám, za tuto fotografickou exhibici


Tak tam je Knivsjelodden, tam jsme byli


a tady je konec světa, tam pojedem příště


ještě jedna závěrečná z Nordkappu, aby bylo vidět na jak vysokém útesu to je


cestou do kempu jsme potkali tyto dva cyklisty, které jsme viděli už když jsme si ráno dělali snídani - jsou to holanďané, důchodi, kteří se na stará kolena rozhodli přejet celou Skandinávii na kole, jedou to po etapách, vždy v létě, ale i tak jsou to frajeři. Ten den si to dali z kempu na Nordkapp a zpět, což mohlo být určitě 50 km se slušným převýšením.

stáda sobů nesměla chybět

tam dole je trochu vidět ten kemp, kde jsme spali předchozí noc


Vrátili jsme se do kempu, kde jsme si udělali teplý čaj a večeři, a také jsme si od té česky mluvící slečny recepční na chvíli půjčili notebook, abychom mohli dát zprávu domů, že žijeme, akorát že už nemáme spojení, skrze utopený telefon. Za odměnu jsme jí dali zbytek naší krajské pálenky (říkala, že má větší radost z té flašky, než z obsahu, ale já bych tomu nevěřil, na severu se každé promile alkoholu cení zlatem!)

to už vyšel měsíc a odrážel se ve vodě


Už se nám nechtělo spát druhou noc ve stejném (a poměrně drahém) kempu, tak jsme se rozhodli jet dál směrem na Altu. Projeli jsme zpátky podmořským tunelem a jeli ještě kousek dál na jih, a pak jsme si na jednom pěkném odpočívadle v zálivu u moře postavili stan na noc. Spolu s námi tam byl ještě karavan se dvěma finskými rybáři - pochopil jsem (až teď nedávno, při pracovním setkání s jedním Finem), že Norsko je hrozně drahé i pro Finy, co teprv pro nás, že?

Měli jsme za sebou úžasný den, asi vrchol celé podzimní dovolené a to jsme ještě netušili, že na dort přijde i třešnička. Při vaření večeře se najednou nečekaně už asi v devět večer objevila polární záře! Trvala bohužel jen chviličku, a pak se přihnaly mraky. Fotky jsou hrozné (z ruky), ale je tam vidět, ne že ne. Naše třetí polární záře!

rozmazaná, ale přece polární!

Držel jsem pak ještě dlouho po večeři "hlídku" jestli se záře neobjeví znovu, ale obloha už byla asi zatažená, takže nebylo vidět nic. Za to byla hrozná zima. Byla to první ze série velmi chladných nocí, kdy šla teplota tutově k bodu mrazu a možná lehce pod něj.

A příště si povíme o petroglyfech v Altě a dalších zážitcích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Proky Proky | E-mail | Web | 18. března 2012 v 9:40 | Reagovat

Originální diplom, gratuluji! Líbí se mi hlavně tato fotka http://nd05.jxs.cz/847/555/4e1d2b92c2_84218652_o2.jpg. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama