48th MFF KV díl první

12. července 2013 v 22:58 | JR |  filmy
Už je to týden, tak honem, honem, abych to všechno nezapomněl, je potřeba, jako každý rok, krátce zhodnotit festivalové filmy, které jsem viděl. Letos nám s hlídáním přijela vypomoci tchyně, takže to bylo dost v pohodě, v podstatě jsem chodil jen do práce (bohužel) a na filmy a spal v průměru čtyři hodiny denně. Ještě že je festival jen jednou za rok. Tak co jsem tedy letos všechno viděl...

Jáji první festival (na tom minulém byla ještě v bříšku)



POZOR může obsahovat (neúmyslné) spoilery

1) O čem se nemluví, když se mluví o lásce, Indonésie 2013, 104 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4042-o-cem-nemluvi-kdyz-mluvi-o-lasce/

Na začátek jsem si nezvolil nejlehčí téma - indonéský film, který vypráví o nesnázích lásky v ústavu pro slepé kdesi v Jakartě. Když je navíc (v rámci celé skládanky) nejnosnější příběh filmu vystavěn na "lásce" slepé dívky k hluchoněmému chlapci, řeknete si asi "no potěš". Přesto s odstupem řadím tento film mezi ty lepší, které jsem na festivalu viděl. Bylo v tom tedy hodně asijských kinematografických prvků, jako: nesnadná orientace v postavách (ale po čase se to spravilo), pomalé tempo (tento film opravdu nikam nespěchal a když se měl někdo převléci do pyžama, ukázalo se vše až po sundávání ponožek a obligátního cvaknutí lampičky) a v konečném důsledku absence pointy - podle mne slovu pointa asijští filmaři nerozumí, jim jde o to vyprávět emoce během celého filmu, žádný laciný "happy end" není potřeba a to je mi na nich vlastně sympatické. Takže proč ne, jen se nad tím zamyslete - jak se má domlouvat člověk, který neslyší, s jiným člověkem, který nevidí? Už jen pro tuhle otázku stojí za to film vidět.

P.S. Osobní zkušenost z Indonésie (Bali a Flores) mi byla v tomto filmu k ničemu

No jen si to představte - jak se má slepá domluvit s hluchým?



2) Sto krvavých akrů, Austrálie 2012, půlnoční film, 91 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4046-sto-krvavych-akru/

Půlnoční filmy jsou samostatná sekce a uvádět je mezi hodnocením ryze "uměleckých" snímků je ve své podstatě zvrácené. Jelikož však ve svých mini recenzích postupuji chronologicky, nemohu jinak.
U tohoto kousku jsem se velmi příjemně bavil, Oddychová černá komedie o tom, jak kdesi v Austrálii dva "burani" vyrábějí vysoce kvalitní (hlavně na dusík bohaté) hnojivo tím, že do něj přidávají (bububu) lidi. V rámci své kategorie ("mozky") je to krásný kousek a stojí za zhlédnutí.




3) Všichni dobří rodáci, Československo 1968, 115 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/3945-vsichni-dobri-rodaci/

Asi největší filmový zážitek letošního festivalu vůbec, to mohu říci rovnou. Film jsem viděl už dříve, ale v restaurované digi verzi mu to sluší náramně. Kromě toho úvod s předfilmečkem o Vojtěchu Jasném a jeho vystoupení na pódiu a "standing ovations" ve mně nevyvolává jiné vzpomínky, než prostě bezmeznou chválu a pocit, že jsem se zúčastnil něčeho mimořádného, neopakovatelného. Kromě toho mě překvapilo, kolik "hlášek" z tohoto filmu zlidovělo (aspoň u nás) např. "...enem sem sa posrál", nebo "něma ruma něma šturma" (tak oblíbená to hláška pana lékárníka) a mnohé další. Prostě smekám a klaním se hluboce, před p. režisérem i před všemi herci, kteří už bohužel nejsou mezi námi.





Hřebejk je tak trochu český Überrežisér a produkuje co rok, to minimálně jeden film, někdy dokonce dva. Na festivalu běžely jeho Líbánky v soutěžní sekci a dostal za ně tuším cenu za režii. No, nevím. Mám pocit, že je za tím vším nějaká silná lobby, protože film samotný se mi nelíbil. Byl silný, dobře zahraný, to jo, ale nějak mi prostě nesedl. Měla-li to být moralita o šikaně, fajn. Dobrý počin. Ale nemusí se na to do kina, stačila by televizní produkce a pak by to dávali někdy v neděli večer, jako tzv. "depresárnu na neděli", protože tohle je přesně ten typ filmu, po kterém si řeknete, že jít v pondělí do práce, je vlastně ještě docela dobrý, mohlo by být hůř.
Oceňuju ale to, že kromě A.Geislerové tam nehraje nikdo známej a herecké výkony jsou ok

Pan režisér a celá delegace k filmu




5) Sezóna zabíjení, Belgie, USA 2013, 90 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4119-sezona-zabijeni/

Film, který s sebou přivezl p. Travolta, kterého jsem měl tu čet vidět z poměrně blízké vzdálenosti (viz foto). Jako padaly před projekcí silná slova jako "esence války", "ukázka toho, tak násilí nikam nevede" etc. Jenže, celkový dojem je, že to je laciná (vlastně naopak, drahá) verze českého filmu "Vendeta", který mne s podobným námětem zaujal mnohem víc i díky hereckým výkonům Vetchého a Kaisera. Holt smůla, že tahle snaha o minimalismus konfliktu na dva lidi už byla zpracovaná dříve a já viděl jinou (lepší) verzi. Kromě toho mi ani jeden - Travolta, ani De Niro nepřijdou zcela přirození a ty role jim moc nesedí. Osobně: nedoporučuji, byť se u toho člověk nenudí a kouká se na to bez problémů.
Zajímavá je země původu - Belgie , USA. Podle toho, co John Travolta na festivalu říkal, to byl film na indexu, tzn. že v Hollywoodu to nikdo natočit (resp. zaplatit) nechtěl. To by mě zajímalo, kdo to byl z té Belgie, kdo na tomhle filmu měl takový zájem?

Moje fotka s Johnem Travoltou (to je ten co tam vpředu tak "překáží" a na mně není pořádně vidět) - jinak ho všude chválili, že je jako člověk fajn a je s ním legrace




6) Ve jménu syna, Belgie, Francie 2012, 80 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4008-ve-jmenu-syna/

Hodně zajímavý film. Když se někde napíše, že tam bude černý humor, tak si člověk ještě nepředstavuje radikálně katolickou matku, které umře manžel (omylem se zastřelil při manipulaci s pistolí na výcvikovém táboře "moderních militantních křižáků" - jakési katolické "ultras" Al Kájdy) a pak syn (který zjistí, že je homosexuál a zamiluje se do svého kněze), který se ze zoufalství rovněž odbouchne. Matka pak vezme spravedlnost do svých rukou a pomocí pistole provede v prohnilé círky určité "čistky". Samo o sobě by to mohla být tragédie jak vyšitá, ale sarkastická rovina filmu sluší. Řadím jej opět k té lepší půlce a k návštěvě doporučuji všem vyjma neortodoxních katolíků (které si film bere dost drsně na mušku)





7) Jíst, spát, umřít, Švédsko 2012, 104 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/3996-jist-spat-umrit/

Film ze sekce Varieaty's choice, kterou dlouhodobě na MFF považuju za nejlepší a na filmy z této sekce nejraději chodím. Bohužel tento mne zklamal. Jeden ze dvou, které jsme s Gabčou viděli společně (svátek sám o sobě), příběh se ale tak nějak nedokázal přenést za svůj horizont tzn. mladá Chorvatka (nebo Srbka) žije se svým otcem ve Švédsku a de facto ho živí. Bohužel přijde o práci a průšvih je na snadě. Asi to mělo být sociální drama, ale na to to bylo málo dramatické, na komedii zase málo humorné a vlastně na cokoliv to bylo málo cokoliv. Nedoporučuji.





Jakkoliv nelichotivě jsem se před chvílí vyjadřoval o Hřebejkovi, tak zde musím smeknout - tenhle film mě dostal. Vlastně je to zfilmované divadelní představení Divadla Komedie, byť ne přímo v divadle, ale v prostorách paláce Lucerna, což tomu propůjčuje opravdu zajímavou atmosféru. Shodou okolností zde jedny z hlavních rolí hrají herci (původní obsazení divadelní hry), kteří hrají též hlavní role v Líbánkách (které se mi nelíbily), ale zde jsou super a já dávám palce nahoru. Pěkně zpracovaná a poněkud dekadentní existenční úvaha to je, jen se běžte podívat.






V tomto filmu tvůrci avizovali velkou (kanadskou) zimu a já z legrace před filmem říkal, že budu rád, když nebude sněžit, až půjdu z Puppu (kde se film promítal) domů. Nesněžilo, to abych zbytečně nenapínal, ale vlahá noc - inu letní, to taky nebyla. Film samotný byl ok abych tak řekl - dobře se na něj koukalo, je pravda, že hlavní hrdina byl hrozný smolař (což automaticky získá sympatie), na druhou stranu to ani příběhově ani filmařsky nebylo nic mimořádného. Tak trochu Cesta z města ale v kanadské divočině a v zimě a nedobrovolně a vlastně úplně o něčem jiném :-) Kdo chce vidět, ať jde, špatně strávený čas to není, zázrak se ale rovněž nekoná.







Pro mne asi nejlepší festivalový film. Lístek na něj jsem v podstatě zdědil po paní JM, která nemohla jít, mně původně černobílý, relativně dlouhý snímek o jakési cikánské básnířce vůbec nelákal. Jak už to bývá, od čeho nemáte žádná očekávání, předčí je a uspěje, stejně jako tento film.
Schválně ocituju anotaci z festivalového webu:

Cikánská básnířka Bronisława Wajsová (1908-1987), známá jako Papusza, je v Polsku legendární postavou. Místo pokusu o klasický životopisný film tvůrci evokují události důležité jak pro individuální osud talentované ženy, tak pro novodobou historii jejího etnika. Černobílá fotografie vydává poetické, místy syrové svědectví o krajinách, jimiž před druhou světovou válkou a těsně po ní putovali Romové se svými vozy a svými obyčeji, ale také o zmaru jejich nejlepších tradic a o fyzické i morální bídě, jež je postihla po zákazu kočování.

Ono to opravdu není přímo o té Papusze (panence) spíš to ukazuje, jak to romské etnikum během dvacátého století nemělo lehké (ať už v Polsku nebo u nás) - nejprve je zmasakrovali fašisti a pak hned komunisti, kteří byli snad ještě horší, když jim to kočování zatrhli a nastěhovali je do hnusných ghett. Film si "nestěžuje" ale má postupně smutnější a smutnější atmosféru "mizející svobody" a celé je to podtržené opravdu pěkným obrazem, kterému černobílost sluší. Já byl nadšen a moc doporučuji!






11) V/H/S/2, USA, Kanada, Indonésie 2013, půlnoční film, 96 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/4115-vhs2/

Po filmu nejlepším následoval hned ten nejhorší. Sice to byla půlnoční sekce, ale tohle bylo i na mě moc. Několik nezávislých ale leitmotivem "found footage" čili nalezených amatérských videozáběrů, pospojovaných krátkých hororů bylo prostě příliš. Stačilo to zkrátit na půl, tři čtvrtě hodinky, vybrat jen tři kousky a mohla to být docela zábava. Takhle to bylo prostě až moc "mozkoidní" z pitomé "amatérské" kamery se mi za chvíli točila hlava a z nějakého nepochopitelného důvodu byl zvuk strašně nahlas, takže se u toho ječení ani nedalo spát.
Mimochodem, tohle byl jediný film, co jsem viděl s Vojtou a to už je holt osud, že to vždycky vyjde takhle blbě. Bylo tam pár srandovních momentů, ale kvůli nim si to nepouštějte, bude vám jenom špatně.



12) Jestli umřeš, zabiju tě, Francie 2010, 95 min, http://www.kviff.com/cz/filmy/detail-filmu/3958-jestli-umres-zabiju-te/

Docela hezký filmeček s krásnou hlavní herečkou o tom, co se stane, když se Kurd skamarádí s Francouzem, pak najednou umře a mezitím do Paříže přijede jeho snoubenka, která neví ani kde bydlí, jen ji prostě najednou nečeká na letišti nikdo a je ztracená. Byla to taková trochu černá komedie, ale příjemná, a celkově v pohodě. Já měl jen tu smůlu, že jsem nemohl zůstat do konce a asi pět minut před ním jsem musel odběhnout na jiný film, takže mi konec dovyprávěla Gabča (což trvalo déle, než celý film od začátku). Doporučuji.



Na závěr první série si dovolím ještě pár fotek z MFF atmosféry, po které se mi už teď stýská










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama