49. MFF KV - díl druhý

29. července 2014 v 23:14 | JR |  filmy
Moc mi to psaní nejde, asi to bude tím, že máme rozkoukanou čtvrtou sérii Hry o trůny a to pak už ani ten večer není čas. No ale pojďme dále, přidám dalších pár filmových kusů.



Film islandské provenience nesmí na žádném mém seznamu chybět. Letos byly pouze dva, z čehož já stihnul jen jeden (Gabča taky, ale ten druhý) - šlo o světovou premiéru (ano věhlasný film - zejména na Karlovarsku, jak by řekl Cimrman) a bylo to krásně islandské. Tj. plné černého humoru, krásné přírody, v tomto případě zejména koní a celé to balancovalo mezi groteskou a tragédií (umřelo tam relativně dost lidí, na to, že jich na islandském venkově moc nežije). Ale to už je ten severský styl, to je nepřenosné, to se musí vidět. Památná je zejména scéna, kdy maník na koni (islandští koně jsou trochu menší, podsaditější) zajede přímo do moře a na koni doplave k ruské lodi, kde "vykšeftuje" dva kanystry čistého lihu a po doplutí (zase na koni) zpět na břeh je vypije, otráví se a umře. Přitom je to směšné - a tragické zároveň.
Já každopádně doporučuju, určitě to bylo z té lepší festivalové půlky.

To byla velmi zajímavá scéna, která hraje ve filmu důležitou roli hned na začátu, zajímalo by mne, jak to točili?


Na předloňském MFF jsem viděl film tohoto režiséra s názvem Prázdniny u moře a ten mě tenkrát tak dostal - filmově a hudebně zároveň, že jsem od té doby jednak sháněl soundtrack (díky bohu za itunes a podobné služby) a jednak jsem si zapamatoval jméno režiséra, který byl tímto jasná volba v letošním menu.
Dehet a peří je příběh o vztahu rozvedeného otce a dcery, který po té, co de facto ztratil o světě všechny iluze a morální zásady nepatří k jeho silným stránkám, najednou nalézá novou lásku a s ní patrně i inspiraci stát se zase "pořádným člověkem". Jenže ono to není tak jednoduché, jak se ukáže a autor filmu si rozhodně nehraje na připitomělou romantiku ala Hollywood - celé se to jeví "jak ze života". Přitom je to docela pohodový film, žádné hysterické scény, žádná sladká omáčka, přitom nechybí humor a nadhled, takže za mě jo - příjemný film, který doporučuji. Navíc to finále… to je právě ten rozdíl mezi Francouzem a Hollywoodem ;-)

Jakou reklamu si dáte na auto, když jste deratizéři, že?



10) Dvojprojekce
Takové trochu divné, rádoby "mystické" rádoby psychologické drama ze zapadákova kam přijíždí nějaký mladíček "vychladnout" po nějakém průšvihu, co udělal, přitom potká podivnou schizofrenní dívku, která je stylizovanou sudeťáckou, co žije jen s otcem kdesi v lesích. No, díky stopáži 50 minut se to dá vydržet, ale za chvíli už z toho ve mně nezbude ni zbla. Jediné, co stojí za zmínku je to, že ten zapadákov, kde se to natáčelo jsou Skoky, což je místo opravdu mystické a magické. Znalost reálií mi ale v koukání byla spíš na překážku (člověk pak vidí logické nesmysly jako odkud kam jdou a kde vyjdou, že v reálu je to úplně jinak).




Toto bylo už zajímavější - bytová konverzační komedie s Tatjanou Medveckou v jedné z hlavních rolí. V podtitulu bylo něco jako "bytový konverzační film" a přesně tak to bylo. Většinu času se vše odehrávalo v jednom pokoji, jednoho bytu, kde se prostě normálně povídalo, přičemž divák postupně přichází na to, co ty lidi vlastně spojuje a co mají asi za sebou. Vše velmi civilní, "uvěřitelně" zahrané. Ne však až tak zábavné. Kdyby to dávali v televizi, asi bych přepnul.


Tohle byl hodně zajímavý film. Bylo to v neděli večer, když k nám dorazil kamarád Vojta (ten mi obvykle "nosí smůlu" na filmy - na to, na co jdu s ním, se obvykle vyklube jako hodně "festivalový" film - všimněte si, jak jsem tolerantní) Neměl jsem proto žádné velké očekávání a o to silnější to byl zážitek. Prostředí kriminálu kdesi v Anglii bylo pojato velmi věrohodně a bez příkras typu "zavřeli hodnýho, ale on se z toho nějak dostane - uteče, nebo tak něco". Kdepak - tady je vidět, že zavřeli toho správnýho, a že napravit ho - by asi možná, za určitých okolností šlo, ale život není pohádka. Víc neprozradím.
Je to silný film, varuji před použitou mluvou, "fakuje" se tam od začátku do konce, ale o to věrohodněji to působí. Nic pro útlocitné povahy.





Opět s Vojtou a opět podobné překvapení. Teenagerská hvězda Hungry Games zde hraje holčinu, kterou rodiče nechali samotnou s dvěma mladšími sourozenci, matka neznámo kde, otec nezvěstný, patrně mrtvý, protože se zapletl se špatnými lidmi, no a holčina se s tím musí nějak protlouct a nakonec i hledat otcovo tělo, aby (kvůli kauci) nepřišly o střechu nad hlavou. Vše se odehrává kdesi v Missoury, krajině, kterou režisérka vykreslila jako víc než neutěšenou.
Film není "hezký", ale o to víc je působivý. Doporučuji.




Tady už jsem se dočkal, tohle jsem taky viděl s Vojtou a byla to kravina. Přitom škoda, potenciál to mělo. Dovolím si ocitovat anotaci k filmu:

Píše se rok 1984 a do Atén přijíždí upír Zano - milovník zábavy, zdatný piják ginu a obdivovatel krásných žen. V rytmu "osmdesátkového" diska postupně objevuje taje města, až zdánlivou náhodou skončí v baru Zardoz. V místě, kde žádná droga není nedostupná a DJ dokáže publikum roztančit až k mdlobám. Setkání s nordickým krasavcem Peterem a svůdnou Alicí vypadá jako začátek velkého přátelství na jednu noc. Dobrodružství, které spolu ale nakonec prožijí, překročí veškerá Zanova očekávání. Postupně zjišťuje, že to, co na první pohled vypadalo jako velkolepý večírek, je ve skutečnosti promyšleným komplotem proti jeho osobě, v jehož vyústění je Zano vystaven nelehké otázce, zda popřít vlastní ideály a sloužit zlu, nebo si zachovat důstojnost a riskovat tím i vlastní život. Nápaditý snímek, využívající ve své výtvarné stylizaci prvky steampunku, může být stejně tak fantastickou hříčkou jako hořkým komentářem k současné situaci řecké společnosti.


Tohle může napadnout jenom naprostého cvoka! Začátek byl přitom ale opravdu velmi slibný - scéna kdy hlavní hrdina "jako" jede vlakem, je celá simulovaná na modelu vláčku, vše v mlžném oparu, takže to vypadá jako laciný trik z dob před desítkami let, ale to byl zcela určitě umělcův záměr a mně to přišlo stylové. Bohužel, pak se to celé nějak zbytečně soustředí na cestu upíra s norským blonďákem kamsi někam, těsně před koncem se zase objeví docela legrační moment - (pozor spoiler) kdy se dozvídáme, že upírova mise byla "kousnout" Hitlera, který coby stařec přežívá kdesi v podsvětí řecké metropole, aby se tento stal nesmrtelným (tedy upírem). Ale to je jen taková epizodka, celé to prostě nedrží pohromadě a celek působí jako kravina a ztráta času. Škoda.






Zase upíři (zase s Vojtou) a tentokrát jasná jednička, alespoň tedy pro mne. Tento film považuji a nejlepší, respektive nejzábavnější, co jsem na letošním MFF viděl. Řehtal jsem se od začátku do konce a to to byla skoro půlnoční projekce.
O co šlo - jednalo se o "jako" dokument ze života upírů v současnosti v nějakém novozélandském městě. Vše snímáno kamerou reportážního štábu, který provází jednotliví upíři. Ono, víte, ti hoši se špičatými zuby to také nemají lehké. Nesnáší se například s vlkodlaky, nikdo jim doma neuklidí, starší ročníky pak mají potíže se zvládnutím moderní techniky, nebo třeba soudobého stylu oblékání. Prostě musí se to vidět, je to samozřejmě hodně černý humor, ale svým způsobem je to takové "cimrmanovské", je tam ten mystifikační humor a velká dávka nadsázky. Prostě sranda pro inteligentní lidi (a teď si to nějak přeberte dohromady s tím obrázkem z filmu, ha!)


Tímto jsme víceméně v půlce, pro dnešek stačilo, někdy je taky potřeba jít spát, já bohužel upír nejsem a výkony se ode mne vyžadují především v době denního světla.

Nakonec ještě pár bonusovek na závěr druhého dílu:

Ač se to nezdálo, festivalově žila i Jája - měli jsme doma vsetínskou babi (které tímto děkuji) a tak jsme mohli narušeně filmově běsnit. Když ale byla příležitost, brali jsme Jáju aspoň "za kulturou"


pohádku pod Chebským mostem jsme zvládli jen jednou a ještě jen kousek - nějak to Jarušku nebralo (asi špatně viděla přes ostatní děti a vpředu už bylo plno)


Za to u Domu české televize si to užila náramně - potkala Jůheláky, od té doby je už bezpečně pozná a pořád se ptá po Jůovi, protože máme doma jako loutku pouze Heleho.



Bob a Bobek jsou teď Jaruščini favoriti. Říká jim familierně "kucí" a když se jí Bob věnoval, tak prý byla v sedmém nebi.



Jája má úzké styky s celebritami - p.Ebenem a p. Bartoškou ovšem trochu pohrdá a nejvíc se jí libil p. Raoul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama