49. MFF KV - díl první

21. července 2014 v 23:07 | JR |  filmy
Už máme více než týden od konce festivalu, tak je nejvyšší čas splnit si svůj povinný každoroční zápis do diváckého deníčku.
Letos vyšel 49. MFF krásně až na druhý týden, takže jsem si konečně mohl vzít dovolenou, no ale i tak jsem z 5ti dnů 2,5 pracoval, takže to nebylo až tak super, zase na druhou stranu - to bych se už asi opravdu "ufilmoval".


Letos byla před Thermalem krásná festivalová pláž - "sadové úpravy" naštěstí nezmizeli ani po skončení MFF



Nuže, pojďme na to! Jo a pozor, některé texty mohou obsahovat spoilery!


První film a hned začátečnická chyba! Mám totiž takové pravidlo, jak si vybírat filmy a hned v úvodu vyškrtám ze seznamu 3 druhy filmů:

1. Kompletní filmy asijské provenience - prostě jim nerozumím, ač jsem jich viděl už spoustu (občas nejsou lístky na nic jiného, že), tak se mi ještě žádný z nich nelíbil, obvykle je tam hromada postav, které coby Evropan nejsem s to podle obličejů rozlišit první půlku filmu, děj bývá zmatený, konce bez výjimky tragické. Opravdu, asijské filmy jen z nouze.
2. filmy, kde je nosným tématem zneužívání dětí
3. filmy, které se točí kolem homosexuality některého z hlavních hrdinů.

No a po takovéto selekci mi z celkových 250 filmů obvykle zbyde cca 30, na které se dá bez obav jít. Švédský kus "Něco se musí zlomit" porušil pravidlo č. 3, aniž bych to však předem tušil - popis děje se tvářil "zakukleně" s tím, že odhalil mou chabou znalost cizích slov. Nyní, jsa krutě poučen, už vím, co znamená, když (cituji): … androgynní dvacetiletý chlapec, snažící se v nehostinném prostředí současného Stockholmu najít lásku, nebo alespoň její iluzi, kterou si vytváří náhodnými známostmi na jednu noc.


Zkrátka - oni to tihle muži, respektive ženy v mužských tělech, fakt nemají jednoduché a film to ukazoval nejen obrazně, abych tak řekl. Prostě byly tam scény, kdy jsem zavíral oči. Nejsem žádný puritán a taky se považuju za poměrně tolerantního k sexuálním menšinám, ale dívat se na sexuální akt dvou mužů fakt nemusím a pramálo mi přitom pomůže, že jeden z nich si myslí, že je žena.
Jinak to samozřejmě bylo seversky depresivní a bezvýchodné. Původně jsem na to chtěl vzít kolegu z práce, jako že na švédský film, když už jsme ten švédský koncern, no ještě že nemohl, patrně bych měl zaražený postup na několik set let.



Druhý film byl především dlouhý. Ale extrémně dlouhý, skoro 3,5 hodiny! To se téměř nedalo "odsedět". Po této zkušenosti jsem pro letošní festival zařadil kritérium č. 4, a sice stopáž filmu - cokoliv pod 90 min má rovnou plus bod.

Přitom tohle bylo docela dobrý, taková černá komedie, vlastně parodie na různé detektivky. Takového toho typu - stane se strašná vražda, přijede komisař s pomocníkem a jezdí od domu k domu, vyptávají se a vyšetřují, až se doberou k tomu, kdo je vrah. Klasika.

Tak v tomto filmu, který byl původně 4 krátké epizody pro televizi, se děje něco podobného v malé vesnici kdesi v Normandii, kde nacházejí těla zavražděná velmi bizarním způsobem.



Bizarní je i sám komisař-vyšetřovatel, který vypadá jako Einstein, má neskutečné tiky v obličeji a celou dobu vypadá, že je vlastně úplně mimo, aby občas (snad nevědomky) posunul děj kupředu. Děj opravdu "nepádí kupředu, jako splašená herka", vleče se, ale je to pořád celkem zábavné, některé ty venkovské typy jsou jak od Formana, co jsem se dočetl, tak filmaři pracovali hodně s neherci z řad sezonních dělníků. Co postava, to pomalu perla. Nejsuverénnější je pak Malý Quinquin, což je malej kluk, který má tak neuvěřitelný škleb v obličeji, že se vůbec nedivím, že z něj udělali hlavní postavu. Víc neprozradím, mrkněte se na to sami, doporučuji ovšem s přestávkami na protažení.


Když se řekne Western z rakouských Alp, co si představíte? Asi nějakou šílenost, že? Ale tenhle film je ukázkou poctivého westernového řemesla. Rakousko a Alpy přitom hrají samy sebe, jinými slovy, děj se skutečně odehrává tam. Atmosférou mi to připomíná něco mezi Nesmiřitelnými a Je třeba zabít Sekala, jestli si to dokážete vůbec představit. Pro mne to byla svěží tečka na konec prvního festivalového dne, film, který se mi " dobře koukal".




Jakmile je film z Aljašky, notabene z Dawson City a o zlatokopech, nelze mi ho nezhlédnout. V tomto případě šlo o dokument ze současnosti, který ukazoval několik různých aktivně působících zlatokopů, jejich běžný život, radosti a starosti. Nebylo to špatné, ale místo do kinosálu bych to dal někam na discovery channel, nebo podobný program, a zkrátil bych to. Takhle jsem se místy docela nudil.





Tradičně se mi daří účastnit se premiéry nově zrestaurovaných starých klasických filmů a jsem tomu rád. Tomuto filmu nelze nic vytknout, p. Menzl + p.Hrabal v nejvyšší formě, krásný film to na pohled! A kromě toho, není nad to, když na celý velký sál Thermalu v podání p. Brodského na plno zazní naše národní motto: Češi jsou smějící se bestie.


Jinak film uváděl krom tradičního moderátora M.Ebena také pan režisér osobně i s několika (chtěl jsem napsat pozůstalými) herci z filmu včetně např. pí. Fialové a p. Neckáře. To jsou ty dojemné chvíle, ty mám rád.
Do budoucna se dočkáme zrestaurování ještě dalších filmů p. Menzla - Postřižiny a Skřivánci na niti. Vše úmysly bohulibé, já bych se ještě moc přimlouval za Vesničku. Třeba jednou vydělám přebytečný milion (tolik to údajně stojí) a zaplatím si to sám.



a. Hmyzotopie, Velká Británie, 2012, 20 min
b. Ještěry, Francie, 2012, 15 min
c. Julian, Austrálie, 2012, 14 min
d. Mass of Men, Velká Británie, 2012, 17 mi
e. Mysterium, Španělsko, 2013, 12 min

Krátké filmy jsou mou festivalovou stálicí a ani tentokrát nezklamaly. Super byl zejména Julian (o chlapci, který přivedl žalování ve škole k nové dimenzi) a Hmyzotopie (absolutní ujetina o chlapíkovi, který uzavře dohodu z obtížným hmyzem a žije s ním v domě v obskurní symbióze.

malý udavač Julian



Tak tento filmeček hodnotím vysoko - v rámci mého 49. MFF bude určitě "na bedně". Vypravěčský styl silně připomíná Amélii z Montmartru, ovšem hlavní hrdina je muž a děj, ač zastřený rouškou milostné romance, vlastně popisuje vývoj boje s mafií na Sicíli od sedmdesátých let po současnost. Vše se pak děje velmi nenuceně s lehkým ironickým humorem, skoro pořád se smějete a přitom vlastně víte, že ty vraždy soudců a policejních vyšetřovatelů jsou založené na skutečných událostech, a že to vlastně žádná velká sranda není. Ačkoliv se na konci neubráníte dojmu, že vás autor chtěl vlastně poučit, je to film pozitivní a veselý a poučení se vám dostane formou veskrze nenásilnou - bomby nastražené v autech nepočítaje J




Tím bych asi pro dnešek udělal tečku za "laboratorními pracemi" a s další dávkou filmových zážitků se vrátím až zase bude chvilka klidu a malá usne před desátou, jako dneska.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Littlekey Littlekey | 22. července 2014 v 13:31 | Reagovat

Děkuji. Naprosto chápů pravidlo číslo tři. Ještě že kolega neměl čas, asi bych se propadl hambou do země být na tvém místě. :-)Ale od srdce jsem se zasmál, při té představě, že by přišel...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama