dovolená 2014 - díl třetí: Stezka bosou nohou (v keckách)

3. září 2014 v 22:29 | JR |  Fotoreportáže
Co jsme chtěli hlavně během naší dovolené zažít, byla tzv. Stezka bosou nohou, která vede mezi Valticemi a rakouským Schrattenbergem. Je to krásně vymyšlená "túra" pro rodiče s dětmi, je tam spousta zastavení, kde si člověk může vyzkoušet jaké to je šlapat bosý po šiškách, kamíncích, kůře ze stromů a tak dále.



Fakt pěkný počin, navíc to není dlouhé a ještě k tomu to vede vinicemi, prostě radost! Nám tu pořádnou radost zkazilo jen počasí, které v podstatě vylučovalo chůzi bosý, tedy ne že by se to nedalo zimou vydržet, ale bylo spíš chladněji a větrno, sem tam přeháňka, takže když si člověk uvědomí, že to co by dělal sám, by dítě chtělo opakovat… raději jsme to celé absolvovali v keckách.

kolonáda Na Rajstně

Vyrazili jsme od Muzea železné opony, kde jsme nechali auto, stoupáním do poměrně příkrého kopce ke kolonádě Na Rajstně, což je sama o sobě krásná stavba, navíc se dá nahoru vylézt a rozhlédnout se po kraji.

Valtice jako na dlani



Co je ještě lepší, je to, že když slezete, u stejné paní, u které si koupíte lístek nahoru, si koupíte skleničku skvělého valtického vína za cenu méně než symbolickou (8 Kč deci?!). Tož jsem si lehce zadegustoval, věda, že mne čeká celodenní pětikilometrový pochod. Ano, téměř celodenní, s píďalou se ušlé vzdálenosti významně zkracují a zeměkoule scvrkává, ale to nevadí, i tak jsme byli odpoledne docela hotoví.

nejprve foto z instruktážního plakátu




a nyní realita

Cestou dále jsou různá zastavení, kde jsem sem tam něco fotil, tak zde nechám působit obrázky, k tomu je škoda slov.
Cca v půlce cesty člověk překročí hranici a už je v Österreichu! Díky tomu, že Jája po cestě usnula, tak nám do Rakouska vyšel i čas na oběd a tudíž jsme chvíli bloudili pustoprázdným Schrattenbergem, než jsme našli tu jedinou existující a zaplať pánbůh i funkční restauraci. Samozřejmě v momentě objednání se Jája vzbudila, ale tak už to holt chodí. Nakonec jsme jí objednali nějakou palačinku a víceméně v klidu jsme se najedli. Seděli jsme na zahrádce a vedle nás byla parta místních zemědělců, kteří evidentně v polední pauze obědvali, ale rovněž hráli karty. Jestli to bylo podobné mariáši, jsem neodhadl, bylo to daleko a mluvili takovou rakouštinou, že jsem rozuměl jen každé páté slovo. My jsme ostatně ani mluvit německy nemuseli, servírka byla Češka, samozřejmě.


Valtice zkrz vinice (a hleďme rým je na světě, ještě by tam mohla být vidět silnice a za ní rybník a v něm sinice)


Ten Schengen, to je moc fajn věc




To není země, to je zahrádka!


Zde je údajně vidět do tří států (CZ, SK, A) a za dobré viditelnosti jsou samozřejmě vidět Alpy (jako ze všech českých vyhlídek, ale asi ještě nikdy nebyla tak dobrá viditelnost)



Österreich du edles Haus
steck deine Fahne aus
Lass sie in Winde wehen
Österreich muss evig stehen!


Tahle socha pejska nám v hospodě významně pomohla se v klidu naobědvat

Najedeni a napojeni jsme se vydali zpět na stezku, kde na jejím počátku (v Rakousku totiž začíná) je krásná bosá stezka z kamínků, pak z bláta a vůbec je tam hned několik atrakcí. Dominuje tomu pak hrad ze slámy, prostě ráj pro děcka. Těch tam bylo víc, když Jája spala, takhle tam byla akorát nějaká rakouská babička se dvěma staršími vnučkami, takže tam Jája zrovna nikoho "nechytla".







čichací boxy s různými vůněmi




A schválně, kdo uhodne, co je tady?





Cesta zpět byla opět do kopce, takže jsme v jednom místě uvítali krásná lehátka.


No a zbytek cesty už byl v poklidu, k muzeu jsme docházeli těsně kolem třetí a já jsem to už hnal před sebou, abychom stihli otevřenou podnikovou prodejnu Vinných sklepů Valtice, kde jsem hodlal utratit peníze ušetřené za zahraniční dovolenou.

Jenže ouha, dorazili jsme tam v 15:20 a prodejna má prosím otevřeno jen do 15:15!!! Kdo to kdy viděl, aby měl někdo otevřeno jen do čtvrt? Nehádám se o hodině ale do čtvrt? To mi dodnes hlava nebere.
Každopádně to má happyend - vrátili jsme se tam druhý den a já si nakoupil do sytosti (a do pitosti).
Následující den už jsme se spakovali a vyrazili na další štreku - tentokrát na Moravu střední, tj. do Vsetína za dědou a za babi.

Špunti

A to si nechám na konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama