50. MFF KV část druhá

21. července 2015 v 21:13 | JR |  filmy
Druhý díl festivalové reportáže



11) Rvačka mezi muži (Du rififi chez les hommes), Francie 1955, 122 min
Druhý zástupce ze sekce Zvláštní uvedení, tentokrát stará francouzský film o gangsterech a jedné loupeži, která se nepovede tak úplně podle očekávání. Patrně též klasika svého žánru, v každém případě napínavé a dobře zahrané, tak, že je to i po šedesáti letech velmi dobře koukatelné (klobouk dolů). Čili kdo má rád gangsterské filmy, ten neprohloupí.


12) Varieté (Varieté), Německo 1925, 95 min
Tato projekce byl pro mne asi vůbec největší zážitek, respektive určitě to na mne udělalo největší dojem. Devadesát (!) let starý, němý film plný emocí, akce a hlavně doprovázený nově zpracovaným hudebně-zpívaným doprovodem, to bylo opravdu něco neskutečného. Příběh lásky a zrady z prostředí varietních akrobatů mne opravdu strhl a ohromil. Na tom velkém plátně navíc bylo vidět, jak si s tím obrazem dali už tenkrát spoustu práce, kamera je místy až dynamická, děj letí kupředu, žádné zdržování, prostě něco, co bych od tak starého filmu nikdy nečekal. Samozřejmě v tom ti herci "přehrávají", ale to k tomu právě patří a dělá to celý zážitek ještě kouzelnějším. Moc doporučuji, jen si myslím, že v televizi to nikdy nebude ono, tohle je prostě snímek určený do kina. Navíc jsem to viděl v nově zrekonstruovaném Národním domě a tam to snad úplně patří!



13) Filmová lázeň, ČR 2015, 79 min
Dokumentární sestřih festivalové historie (69 let, 50. ročník), dávali to dokonce pak ve čtvrtek v televizi. Je pěkné to vidět, ale místy je to nuda a celkově to na velké plátno vůbec jít nemuselo (a předpokládám, že mimo MFF ani nepůjde), to je opravdu spíš do televize. Určitě jsem se tam dozvěděl nějakou zajímavost s festivalové historie, kterou jsem předtím neznal, ale už si to zase nepamatuji, tak asi nebyla až tak zajímavá. Snad jen to, že KV letní kino, bylo postaveno právě kvůli MFF (hotel Thermal ostatně také) a bylo ve své době největší v republice.




14) Odborný dohled nad východem slunce, ČR 2015, 72 min
Docela pěkný film, o partě bývalých kriminálníků (minimálně jeden z toho politický vězeň, kterého hrál Vratislav Brabenec z Plastiků), kteří společně koupí starej barák v obci, kde hospodského dělá bachař (Jiří Lábus), který je před lety v kriminále týral. Film o pomstě a odpuštění, trochu i o stáří a promarněných letech. Přitom to ale nepůsobí smutně, spíš trochu melancholicky, naštěstí je tam ale dost humoru, takže celkově mne to mile překvapilo. Na projekci byl přítomný i p. Brabenec, který později pod Chebský mostem i performoval.
Moc se mi líbila scéna, kdy Brabenec jen tak sedí venku na lavičce, kouká do dáli a někdo se ho ptá -"Co děláš?" a on odpoví: "Supervising Sunrise" viz název filmu. To je dobrá hláška, tu si zapamatuju.



Vlastně jen pár hodin po skončení projekce byl skutečně koncert The Plastic people of the Universe u nás před barákem, respektive pod Chebským mostem. Ano, skutečně, praví PPOU u nás pod mostem! To jsem si nemohl nechat ujít a také jsem byl koncertem nadšen. Bohužel jsem viděl (a slyšel) jen první půlku do přestávky, pak jsem letěl na další projekci.





























15) Astenický syndrom (Asteničeskij sindrom), SSSR 1989, 153 min
Další ze sekce Zvláštní uvedení, ale tady jsem se setsakramentsky spálil! Ten film měl dlouhý úvod (vždycky ten, kdo si film vybere, tak o něm něco na začátku řekne), údajně je to přelomové dílo z období perestrojky film, který byl údajně zakázaný i v době, kdy všechny trezorové filmy už dostaly svobodu, prostě něco mimořádného. A ono to zatím bylo mimořádně šílené. Nevím přesně, proč to bylo zakázané, asi proto, že to ukazuje bídu tehdejšího SSSR a lidi se v tom chovají všichni vyšinutě. Každopádně to bylo strašně dlouhé, byl jsem na tom v divadle "na bidýlku" pozdě večer (konec byl po půlnoci), no ale byl jsem statečný a dokoukal jsem to. Asi bych tomu rozuměl víc, kdybych byl Rus.



16a) Vše, co sdílíme (Allt vi delar), Švédsko 2014, 25 min
Projekce trojice "kraťasů" neboli krátkých filmů, byl to hned co jsem dorazil z práce a nějak mi ten začátek nesedl, takže jsem u toho prvního kraťasu vytuhnul a v podstatě jsem ho prospal, vím jen, že to bylo celé o sebevraždě. Naštěstí to byla další nová sekce - První uvedení kdy to byly první filmy mladých autorů a mladí autoři tam před projekcí a po projekci vždy vystoupili, takže to mě naštěstí vzbudilo a viděl jsem aspoň ty zbylé dva filmy :-)



16b) Zelená vlna, Slovensko 2014, 12 min
Tenhle maličký kraťásek už jsem vnímal na 100 procent a bylo to pěkné - matka, dítě, děda a kůň v zimě uprostřed slovenského panelákového sídliště víc nelze prozradit, to by pak už nebylo ono. Hodnocení nicméně dobré.



16c) Místo věčného zatracení (Perdition County), Belgie 2014, 25 min
Tento kousek byl evidentně točen s mnohem vyšším budgetem než ty ostatní krátké filmy (víceméně studentské), také to na něm bylo vidět - dramatický spád, pěkné exteriéry kdesi ve Walesu, historické kostýmy i auta - dobrý, napínavý, ale vlastně moc krátký film, takže sotva se navodí atmosféra a trochu se rozvine děj, už je konec.



17) Poklad (Comoara), Rumunsko / Francie 2015, 89 min
Film od kterého bylo očekávání větší než výsledek. Popis v anotaci zněl lákavě -Poklad je komorní komedií s jemně sarkastickým humorem a překvapivým koncem. Jeho jednoduchá stavba, založená na pozorně připravených, postupně gradujících dialozích, opatrné práci s načasováním a autentickými hereckými projevy nese beze vší nadsázky odkaz tvůrčí skupiny Forman-Passer-Papoušek ze šedesátých let.
Jenže v reálu to bylo takové nemastné neslané a většinu času nuda. Jediné v čem mne to poučilo je to, jak se vlastně v reálu pracuje s hledačkou kovů.



18) Otec (Vaterfilm), Rakousko 2015, 78 min
Určitě nejdrsnější film co jsem letos viděl - dokument filmaře o jeho otci, který umírá na stařeckou demenci - vše natáčeno "na živo" s osobou, která už v podstatě nevnímá realitu a rodina (manželka a p. režisér) se o něj musí starat. Všechno, včetně záběrů převlékání a umývání, zkrátka jen pro silné povahy. Smrt je zde vlastně takovým happy endem. Celou dobu jsem si říkal, proč to ten chlap vlastně natočil? Vždyť je to přinejmenším neetické a celkově za hranou. Aspoň podle mne. Pokud to mělo šokovat, tak asi ano, ale tohle bylo opravdu jen utrpení všech postav ve filmu, nic jiného, přičemž pan režisér - syn v jedné osobě si toto utrpení zvěčnil na věky. Nechápu. Dokonce to ještě dostalo zvláštní cenu poroty (byl to vlastně jediný oceněný film, který jsem na fesťáku viděl).



19) Tenkrát ve snu: Cesta za posledním spaghetti westernem (Once Upon a Dream - A Journey to the Last Spaghetti Western), Německo / Finsko / Bulharsko 2015, 60 min
Také dokument, ale o poznání příjemnější. Film o městečku kdesi ve Španělsku, kde se před lety natáčely slavné westerny (včetně Tenkrát na západě), ale které upadá, je tam více než 50% nezaměstnanost a filmaři nikde. Vlnu nadšení vzbudí zpráva, že se po letech vrací Claudia Cardinale natáčet nový film. Film si postupně všímá místních podivínů, ale i obyčejných lidí a ukazuje, jak se jim dnes žije (v porovnání s námi, ne moc dobře). Na CSFD to má sice mizerné hodnocení, ale mě se to líbilo a vtipný byl i pan režisér (osobně přítomen i s celým štábem), který na následné diskusi přidal pár perliček z natáčení i informaci, že (skutečně) z filmu vystřihli Claudii Cardinale, a že se ten film s ní nakonec skutečně natočil. Tyto informace byly důležité, jak jsem se dozvěděl, protože manželka byla na stejném dokumentu a nelíbilo se jí to a tyhle věci kolem vůbec nepochopila (bylo to bez diskuse).




20) Rozervaná duše (Nightingale), USA 2014, 83 min

Herecký koncert hlavního hrdiny Davida Oyelowo, kde cokoliv bych prozradil z děje, bylo by spoilerem nejvyššího rázu, takže musí postačit informace z anotace, že jde z větší části one man show člověka, kterému pod tlakem okolností prostě definitivně přeskočí. Přitom je to ale celé relativně v klidu, žádná akce, hysterie a tak podobně. Přitom je to vše velice přesvědčivé a psychický stav hlavního hrdiny uvěřitelný, ba přímo pochopitelný. Doporučuji.




a na závěr opět pár bonusových fotek, které jsem pořídil cestou mezi filmy

ale že je v těch Varech Karlových přece jenom krásně?








I ten náš falický symbol vypadá o festivalu docela k světu (když do něj někdo nenaleje saponát, jako se to letos opět stalo)



festivalové fanynky


Pramen Svoboda





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama