50. MFF KV část první

20. července 2015 v 22:21 | JR |  filmy
Jako každý rok je na čase si připomenout Mezinnárodní filmový festival v mém rodném městě a při té příležitosti sfouknout nános binárního prachu, který zatím stihnul pokrýt můj omšelý blog.




Letos proběhl 50. ročník MFF KV a my jsme si ho užili téměř na plno - já teda musel na tři dny do práce, což mi trochu kazilo radost, ale i tak jsem toho stinul hodně. Doma jsme měli vsetínskou "hlídací" babičku a o Jáju bylo dobře postaráno, takže vše probíhalo ku spokojenosti všech.
Nuže směle k první třetině shlédnutých filmů.


1) Skrytá vada (Inherent Vice), USA 2014, 148 min
První film a hned porušení mé zásady - vyhýbat se příliš dlouhým filmům. Tenhle byl navíc hodně "zhulený". Naštěstí ne tak, aby se na to nedalo koukat, ale dost na to, aby šlo o běžně "konzumní" film. Výsledný mix se mi spíš nelíbil, než líbil, byť hlavní roli hrál Joaquin Phoenix a hrál ji dobře. Šlo o retro-noir detektivku z počátku sedmdesátých let a Joaquin tam představoval soukromého detektiva, který je věčně "mimo realitu" následkem konzumace drog a kterému se v průběhu vyšetřování případu dějí divné věci a potkává divné lidi. Protože se to občas mísilo s halucinacemi, nebylo úplně jasné, co se skutečně stalo a co ne, takže já byl na konci víceméně zmatený. Ovšem prvním filmem netřeba si kaziti dojem z filmů následujících, takže za mne průměr - dá se to, ale znovu to vidět nemusím (a nechci).



2) Druhá strana (The Other side), Francie/Itálie 2015, 92 min
Letos jsem si o festivalu uvědomil jednu věc. A sice že není důležité, jestli se mi film vysloveně líbil (protože mě se "líbí" spíš filmy veselé), ale to, jak velký ve mně zanechal dojem. Tohle byl zrovna film, který se mi nelíbil, ale zanechal ve mně vcelku výrazný dojem. Hlavně pak jsem si uvědomil, že se mám vlastně dost dobře, že bych taky mohl být feťák někde z Lousiany, který se jen tak protlouká mezi pobyty ve vězení, nebo vygumovaný americký nacionalista, který se o víkendu učí střílet ze samopalu. Film připomínal hraný dokument, byť to byla fikce, ale ty lidi (typy lidí) nesoudil, jen ukazoval tu bídu poměrů. To mi přišlo zajímavé a poučné, znovu bych to ale vidět nechtěl.
Vlastně, když si to tak uvědomuji, na Festivalu vídám takové filmy často, které ukazují život v bídě materiální i duševní a člověk si pak o to víc může vážit toho, co má.




3) Země a stín (La tierra y la sombra), Kolumbie / Chile / Nizozemsko / Francie / Brazílie, 2015, 97 min
Tohle bylo vysloveně depresivní - otec (respektive dědeček) se vrací k rodině z nějakého velkého města do domečku uprostřed polí cukrové třtiny, kterou sklízejí tím způsobem, že ji vypalují, takže je všude plno popela a prachu (hotový Mordor), jeho syn leží doma smrtelně nemocný, jeho žena a matka chodí dřít na pole s třtinou, kde jim někdy zaplatí, někdy ne, a do toho vyrůstá malý kluk, který si ani nemá s čím hrát. Zhmotněná beznaděj. Moc se tam nemluví a děj se točí kolem toho, jestli můžou odejít pryč (do města), nebo ne a je to hrozně smutné, bída a beznaděj a celkově jsem měl dojem, že jsem z toho filmu odcházel celej zaprášenej.



4) Exotika, erotika atd. (Exotica, Erotica, Etc.). Francie 2015, 73 min
Tak tohle mi vysloveně nesedlo. Byl to dokument sice s lákavým názvem, ale první půl hodinu se k pronášenému (až filosofickému) textu pouze promítali obrazy obrovského tankeru plujícího po oceánu. On taky podtitul byl citát nějaké prostitutky, že "Námořníci jsou jako teroristé. Přistanou v přístavu, přinesou si bombu zvanou láska a hodí ji sem. A víte, co se stane? Ta bomba vybuchne, až když odsud odjedou, a zničí srdce všech dívek v okolí... Je zvláštní milovat někoho, kdo vám za to platí..." Jenže v první půl hodině to byly jen záběry na vlny valící se na tanker, což musím uznat bylo místy působivé a možná to mělo nějaký skrytý dvojsmysl, ale ten mi unikl, ale já se nudil. Když navíc byly slyšet rány, jak venku začal ohňostroj, vzdal jsem to a z projekce utekl, abych si užil ohňostroj a následný koncert Lucie.




ohňostroj od Lázní III




koncert Lucie jsem sice pakticky neviděl (což mi nevadilo, potkal jsem je pár hodin předtím v Therrmalu), ale slyšel jsem dobře





5)Dotek zla (Touch of Evil), USA 1958, 108 min
Nové dny, nové obzory, abych parafrázoval jedno mariášové rčení. Takže v sobotu jsem zahájil klasickým Noir filmem Orsona Wellse, který se mi moc líbil. Kdepak, jak je něco léty prověřené, nedá se prakticky udělat chyba, jak se ještě ukázalo i na dalších projekcích. Tahle byla součástí nové sekce s názvem Šest blízkých setkání, kde "přátelé karlovarského festivalu" (režiséři, producenti atp.) vybírali filmy, které je osobně nějakým způsobem ovlivnily a byly pro ně zásadní. To je myslím hezká tradice, člověk má šanci vidět staré zajímavé filmy na velkém plátně, což zrovna u tohoto filmu mělo své kouzlo. Takhle staré filmy mají pouze problém v "ošklivém" zvuku, všichni zní, jako když mluví z plechové trubky, no ale na to se dá zvyknout.
Jinak děj se točil kolem pumového atentátu na pomezí USA a Mexika, byl plný témat, která jsou stále aktuální - rasismus, pohled na imigranty, zkorumpované poldy atd. Hlavní záporná postava amerického policejního komisaře byla zahraná přímo mistrovsky a úžasná byla i práce s kamerou - v tom černobílém obraze to mělo opravdu mimořádnou atmosféru. Velmi doporučuji a čím větší plátno (televize) tím lépe.




6) Umrika (Umrika), Indie 2015, 98 min
Krásný indický film se dvěma hvězdami (Suraj Sharma z Pí a jeho život) a Tony Revolori (Grandhotel Budapešť), oběma fyzicky přítomnými. Děj byl zasazen do Indie 80. let - kdy na pozadí střetu dvou kultur - indické a (tehdy v Indii opěvované) Americké, se odehrává rodinné drama pravdy a lži, lásky atd. Vše podávané s humorem a nadhledem, takže se na to dobře koukalo, člověk se zasmál, herci hráli výborně, zkrátka pohodový film. Přičemž to není pouhá komedie, člověk má šanci si nad tím i trochu popřemýšlet o tom, co je v různých kulturách rozdílné a co vlastně společné, a že těch společných věcí je až překvapivě dost.
Trochu mi kazila dojem výrazná zrnitost obrazu, která zvlášť vynikla ve Velkém sále Thermalu, z té čtvrté řady, kde jsem seděl, ale možná to bylo schválně, kdo ví?
V každém případě doporučuji.




7) Cesta do Říma. ČR 2015, 100 min
Filmový experiment, který mne nějak neoslovil, celý děj a chování postav bylo podivně stylizované a nepřirozené o ději ani nemluvě - prostě jak píší v anotaci: "Nesmělý český mladík Vašek ukradne na zakázku obraz z pražské Národní galerie a s nalepeným knírem, v černých brýlích se vydává na cestu vlakem do Věčného města" přičemž potkává různé lidi, kteří mu vyprávějí své příběhy a celý film má být: "ironickou metaforou hledání hodnot v současné Evropě" jenže ve výsledku je to pěkná nuda. CSFD 48%, což asi hovoří za vše.



8) Hazardní hráči (Mississippi Grind). USA 2015, 108 min
Dobrý film o hráčské vášni, která může a nemusí být patologickým gamblerstvím, to je prostě pro nás, závislé mariášníky, srdcovka. Vypráví příběh dvou chlápků, kteří se seznámí při partičce pokeru a pak spolu podniknou divokou (rozuměj "hráčsky divokou") jízdu americkými casiny. Je to film o hráčské vášni a kamarádství a přitom to gamblery ani neglorifikuje, ani neodsuzuje, spíš konstatuje, abych tak řekl. Dobře se na to koukalo a mělo to parádní muziku. Doporučuji.




9) Zbrusu Nový zákon (Le tout nouveau testament), Lucembursko / Francie / Belgie
2015, 113 min
V každém případě nejvtipnější film, kdy jsem se smál prakticky od začátku do konce, ale má to i vážnější místa - co by se stalo, kdyby se všichni lidi na světě dozvěděli datum své smrti? Hlavní hrdinkou je dcera boha, která utekla z domova (jako už kdysi její brácha "džej sí"), on totiž pan otec - bůh, je pěknej parchant. Jo, a žije v Bruselu!
Opravdu vtipný kus, v mnohém připomíná Amélii z Montmartru, ale je to samozřejmě jiné téma, místy drsnější humor, ale styl v podstatě podobný.
Pro mne asi nejlepší z "tradičních" filmů letošního festivalu, byť uznávám, že to není víc než prostá komedie.



10) Vincent (Vincent n'a pas d'écailles), Francie 2014, 78 min

Toto mělo slibný popis v programu - hlavním hrdinou je obyčejný mladík, který je úplně tuctový, akorát ve vodě mám nadpřirozené schopnosti, takový superman, ale jenom ve vodě. Měla to být trochu parodie na komiksové hrdiny, kterých je plný Hollywood, ale bylo to tak minimalistické, že to jako parodie nevyznělo, jen jako obyčejný a místy vlastně docela nudný romanťák v podstatě o ničem. Nuda.



a na závěr ještě pár tématických fotek no a pokračování zase příště

Podvečerní Thermal je skoro až hezkej



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama