51. MFF KV 1.-7.7. 2016 část druhá

29. července 2016 v 22:26 | JR |  filmy
Letos jsem téměř stoprocentně vyzrál na únavu a do kina jsem si nosil čaj a později rovnou maté s termoskou na dolévání vody. Sice jsem byl pořád tak trochu "v rauši" ale neusínal jsem (tolik) :-) Takže pokud jste viděli někoho si neustále dolévat z termosky a občas syknout "sakra" když jsem se polil, tak jsem byl já :-)






8) Vlk z Královských Vinohrad, ČR/SR/Francie, 2016, 68 min


Poslední film režiséra Jana Němce, který už sám nestihl dokončit. Po pravdě, první film J.Němce jsem viděl až na tomhle festivalu a to navíc poté co jsem viděl Vlka, takže mně jeho osoba ani jeho filmy až tak moc neříkaly. Jen tam pořád dokola omílali to, jaký to byl rebel a nezkrotný svéráz, což je možné, ale časem mne to unavilo. Mádl v hlavní roli jinak moc dobrej (Mádla mám v podlední době čím dál radši), toho drzouna jsem mu dost věřil. Prý to ale nemělo být úplně autobiografické, no… na mne to je trochu moc překombinované a naznalý souvislostí až tak moc jsem se u toho nebavil. Scéna výslechu na STB po té co stopli let byla ale kouzelná, kvůli ní stojí za to se kouknout.



9) Vymahač - Rusko, 2016, 74 min


One man show v ruském stylu - tohle je už třetí film z posledních pár let, kde hraje jen jeden herec a neustále telefonuje (jako např. Telefonní budka a ještě podobnější Vymahači je Locke - u nás pod názvem "Noční jízda", to je fakt hodně podobné). Člověk by nevěřil kolik parády (rozuměj dobrý scénář, napínavý děj, rozumná stopáž) se s tím dá udělat. Představitel hlavní (a de facto jediné) role byl vynikající a toho hajzla, který z lidí po telefonu vymáhá (no spíš vydírá) peníze, jsem mu dost věřil. Přitom je to vlastně legální business - on má jen za úkol dostat z dlužníků zpět peníze, které si půjčili a používá k tomu dost neortodoxní a poněkud nemorální metody, to víte, Rusko. Z lovce se ale stává obětí a pak se to na něj sype, až mu člověk nakonec začne fandit. A celé je to jen velké telefonování.

U tohoto filmu byla jedna zajímavost - přestože tam hraje jen jeden herec, tak měl asi sedmičlenou delegaci (což jsou samozřejmě všechno hosté festivalu, kteří mají VIP pasy díky kterým pak není dost lístků pro nás obyčejné smrtelníky). Jedna z hostů byla herečka, která tam namluvila pouze jeden z telefonujícíh hlasů - v tom vidím příležitost dostat se příští rok mezi VIP! Nepotřebujete mne někdo jako telefonický hlas do svého nového filmu? To bych snad zvládl…



10) Malá sokolnice - USA, 2016, 87 min


Na to jsme od začátku chtěli jít - vítězný dokument, poetický, mongoslký… ale nějak mě to nakonec tak nevzalo. Bylo to asi až moc pohádkově stylizované a "bezproblémové" totiž hlavní hrdinkou je dospívající dívka odkudsi z Mongolské stepi, která má touhu a talent stát se sokolnicí, což bylo dosud vyhrazeno ryze mužské komunitě. Tím, že je to vlastně dokument a vše sledujeme online, tak je to takové divné, že se jí to vlastně celkem hladce podaří a na odpor sice narazí, ale ne zase tak velký (nic co by nevyřešil otec, který stojí za dcerou a na názor "rady starších" prostě kašle). Záběry krajiy (step+horyú jsou krásné, sokoli také, ale jinak mne to trochu nudilo. Trochu hodně.


11) Neonový býk - Brazílie/ Uruguay/Nizozemsko, 2015, 101 min


Příběh lidí z chudších vrstev brazilské pampy kde jsou populární býčí zápasy, ale jinak než je známe u nás - tam je cílem rozběhnuvšího se býka prostě složit na bok přesně na nějaké čáře - asi bych to přirovnal k touch downu z amerického fotbalu, akorát že neběžíte ale jedete na koni a místo šišatého míče máte býka J Hrdinové filmu se živili tím že převážely býky z místa na místo, kydali po nich hnůj a tak podobně. Nic za co bych chtěl vyměnit svou teplou kancelář (aspoň zatím ne).

Bylo to večerní představení a chvílemi jsem si asi přizdřímnul. Nikoliv moc, oproti manželce, která seděla vedle mne a prochrápala přes polovinu filmu.

Taky tam byla jedna velmi žhavá erotická scéna s těhotnou ženou (těhulky jsou jak známo nejsvůdnější). Bohužel až úplně nakonec, takže kdo by čekal jen na tohle, tak by to mohl prospat.



12) O slavnosti a hostech - Československo, 1966, 68 min


Slavný film Jana Němce o němž zde již byla řeč (Vlk z královských Vinohrad), já to viděl poprvé a bylo to něco mezi Formanem a Havlovým absurdním dramatem. Čili zajímavé, ale člověk na to musí mít náladu. Film byl údajně hned zakázaný a Prezident Novotný, kterému to náhodou promítli, chtěl dát režiséra zastřelit. Nevím co je na tom pravdy a co je ta recese kolem Jana Němce. Provokativní to určitě bylo, ale spíš absurdní. No, v té době jsem nežil, tak nevím za co se střílelo. Věřím jen, že dnes by se za některé filmové počiny možná střílet mohlo ;-)



13) Nedotknutelní - Francie, 2011, 112 min (na akreditaci)


Dnes už vlastně klasika, která byla uváděna v rámci nové kategorie "Lidé od vedle". Tohle je super film, kdo neviděl, ať to dožene, my na tom byli ve čtřech a dámská část ánsámblu to ještě neviděla a byla nadšena ostatně já též, atmosféra v kině byla výborná, lidi se smály, tleskali dobrým vtipům, takže to byl krásný zážitek.
Jinak film je podle skutečného příběhu o chlapíkovi "z ulice", který se shodou okolností stane ošetřovatelem bohatého invalidy, které víceméně kromě hlavy nemůže hýbat vůbec ničím. Ošetřovatel nemá pro práci vůbec žádnou kvalifikaci, ale je kouzelně bezprostřední a nesmírně pozitivní, zkrátka samá legrace, což je přesně to, co k invalidovi-morousovi krásně pasuje. Zkrátka jeden z těch filmů, které mají pozitivní energii a odnášíte si z nich ještě dlouho úsměv na tváři.


14) Leon - Francie, 1994, 110 min


Další klasika. Do KV letos přijel (kromě Wiliama Dafoa) také můj oblíbenec Jean Reno. A protože Leona mám moc rád (viděl jsem jej minimálně pětkrát), tak jsem moc toužil na něj jít do Velkého sálu za přítomnosti hvězdy samotné.


Lístky samozřejmě nebyly, tak jsme si (v dobré náladě z filmu Nedotknutelní) a v celé skupince (Já, Gabča, Jitka a Vojta) řekli, že to zkusíme do fronty na adreditaci. Fronta byla samozřejmě nekonečná, ale nálada byla výborná a celou dobu co jsme tam čekali - postavili jsme se ve 21 hod, film měl začínat až ve 22:30 ale protože byla ještě Plovárna s Markem Ebenem a Jeanem Reno, tak vlastně začal až kolem půlnoci. No a celou tu dobu jsme čekali ve frontě - na 22:30 (na Plovárnu) nás nepustili, pak se fronta tak nějak rozpadla, ale my jsme vytrvali - aspoň jsme Jeana viděli celkem z blízka, když přes červený koberec nakráčel do kinosálu (ty mediální cirkusáky kolem snášet - světla, foťáky atd. to musí být dost otrava) no zkrátka jsme tam stáli, dělali si legraci ke které se celkem přidávali i ostatní "frontoví bojovníci" no a nakonec nás dovnitř pustili, protože po Plovárně hrozně moc lidí odešlo (určitě VIPky, které chtěli jen vidět JR a jinak je film nezajímá). Takže jsme to celé krásně viděli a já si to moc užil po letech znovu na velkém plátně (pěkně originál s titulky). Snad jen zvuk byl trochu moc nahlas.



15) Belgica - Belgie / Francie, 2016, 126 min


Film o tom, jak to dopadne, když si dva bratři a pár kamarádů otevřou bar - nejdřv super, nadšení, party non stop, pak problémy a nakonec kolaps obchodu i vztahů. Film byl prezentován jako velká "drogy sex a rock'n'roll" jízda a špatné to určitě nebylo, jen to klidně mohlo být kratší.



16) Ve jménu krve - Francie, 2016, 88 min


Když nepočítám ten experiment s těmi opicemi, tak tohle byl můj nejhorší film z letošního MFF. A nezachránil to ani Mel Gibson v hlavní roli. Bylo to úplně normální, tuctové akční béčko až céčko hodné maximálně na video, nikoliv do kina. Je pravda, že jsem hodně času prospal (nehledě na střelbu a výbuchy), ale fakt jsem se nudil - Mel hraje tatínka nezbedné dcerušky, která si cosi začala s drogami a motorkářským gangem. Pak se tam hodně sřílí, jezdí na motorce a na konec je krvavá řežba kde větší část herců umře. No ale bere se to spíš vážně, chybí hlášky, takže ani jako půlnoční projekce (a že to byla půlnoční projekce) to nedosahuje festivalového standardu.


17) Toni Erdmann - Německo / Rakousko, 2016, 162 min


Tohle byl naopak naprosto vynikající film! Mám ho mezi TOP3. Taky je to vlastně příběh o vztahu otce a dcery ale úplně z jiného soudku. Hlavní hrdina je učitel hudby v důchodu Winfried, který po rozvodu (patrně dávném) žije sám jen se psem kdesi v Německu. Mezi lidmi v okolí je zřejmě pověstný jako nenapravitelný šprýmař, ovšem takový ten co si "s vážnou tváří" dělá vlastně velkou legraci, která ale není všem zrovna moc po chuti. Já bych si to troufnul přirovnat ke Sklepákům tedy k humoru na tenké hranici mezi srandou k popukání a trapností.

Tak takhle se celou dobu chová Winfried (později v převleku jako Toni) a vlastně je mu na světě hrozně smutno. Má ale dceru na které mu záleží a která momentálně pracuje v Rumunsku v nějaké velké poradenské firmě. Tam se snaží být plně emancipovanou výkonnou a superefektivní manažerkou. Když navštíví otce doma, ten se jí ptá, zda je šťastná a zjišťuje, že vlastně není jen si to nechce přiznat. No a tak tatínek vyrazí do Rumunska dceru trochu rozveselit "po svém".

Je to fakt místy úplně absurdní a trapné až je to k popukání. Ty fórky, které si Winfried/Toni dělá, role, které hraje pro okolí které nic netuší…. Fakt něco. Do toho je v tom i hodně lidskosti, takže je tam pár velmi dojemných scén skoro až alá Svěrák.


Těžko to popsat, ale na to jak to bylo dlouhé a že jsem jsem na ten den spal jen asi čtyři hodiny, tak jsem nezadřímal ani na vteřinu, protože to bylo naprosto strhující a celé kino se ohromně bavilo. Takže za mně určitě velké doporučení!


na závěr opět pár fotek k dokreslení atmosféry








než přijdou lidi



večer před GP PUPP

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama