51. MFF KV 1.-7.7. 2016 část první

29. července 2016 v 21:56 | JR |  filmy
Už to mám pěkně uleželé, tak je na čase abych opět po roce doplnil čtenářský - filmový děníček z letošního filmového festivalu v našem provinčním městečku, které si jistě užilo svůj každoroční týden slávy.


I letos jsem musel během festivalu do práce, což s postupem let shledávám čím dál otravnější, nicméně nutné. Naštěstí byly ty svátky (úterý+středa), což hodně pomohlo se do atmosféry opět plně ponořit.



A přestože jsem MFF opouštěl už v pátek kolem poledne (a tím pádem jsem den a půl, respektive dva a půl dne vynechal) povedlo se mi navšívit 24 projekcí a vidět 29 filmů - jedno přestavení, hned to první, totiž bylo tradiční pásmo krátkých filmů, tak pojďme na to:


1) Festival krátkých filmů Praha uvádí

a) Lesapán - ČR, 2015, 23 min


Docela pěkně řemeslně zpracovaný horůrek, kdy to místy bylo opravdu strašidelné a lekací (hlavně díky vystupňovanému "očekávaně-lekacímu" zvuku) až mi naskakovala husí kůže, jsa z domova horům již zcela odvyklý (manželka by mi rozdrtila ruku strachy, kdybychom se koukali na horory, tak se na ně radši nekoukáme). Celkově to hodnotím velmi kladně, příjemná žánrovka navíc v ideální stopáži.


b) Flea - Velká Británie, 2014, 15 min


Příjemný filmeček o nepříjemných věcech. Malá Flea je z neutěšených rodinných poměrů, otčím ji i matku bije a ona se to rozhodne řešit drogami. Vše je ale vyprávěno s nadhledem a trochu drsnějším humorem. Na konci trochu moralizuje, to snad ani nemuselo být, ale budiž. Dobré pokoukání.



c) Odrůbežení - (The Chickening) Kanada/USA, 2015, 5 min

Tak tohle byl velký (slepičí) úlet - někdo si dal tu práci a sestříhal několik scén z Kubrikova The Shining do 5 minut a digitálně do něj přidal hodně kuřat. Ano, kuřat. To se těžko dá komentovat, to se musí vidět. Pro zasvěceného je to velká legrace a za těch pět minut to neublíží ani laikovi. Párkrát se jsem hodně zasmál J
Ostatně, víte co? Je to na youtube, podívejte se sami:





d) Jay - Belgie/Franice, 2015, 28 min


Příběh o nesnadném vztahu otce a syna, nezaujalo, bohužel.


e) Slyšení - Dánsko/Finsko, 2014, 13 min


Velmi silný kousek! Vlastně je to jen jedna scéna, kdy matka-arabská imigrantka popisuje při výslechu na policii kdesi v Dánsku svou zoufalou situaci - muž ji bije, respektive chce přímo zabít a proto i se synem utekla z domova. Žena je úplně zoufalá, ale policisté jí nerozumí ani slovo a překladatelka, která ženou, pohrdá (bez vysvětlení a řekněme že jsou to kuturně- náboženské důvody) a policistům překládá něco úplně jiného, než co žena říká, takže ta pak působí jako drzá stěžovatelka, která jen "otravuje". Velmi silný obraz toho jak si mohou dvě kultury být daleko a ještě dál podle toho co kdo (dez)interpretuje. Opravdu názorné, dobré.



f) Podivíni - Francie, 2014, 20 min


Celkem hezká povídka o maníkovi, který se živí tím, že v Paříži provádí návštěvy po hřbitově, kde leží Jim Morisson a sám se do něj tak trochu (hodně) ztělesňuje. Průšvih nastává, když se z novin dozví, že tělo JM má být exhumováno a převezno do USA. V takový moment se člověk odhodlá k ledasčemu. Srandovní film, který má dobré tempo, krásný jazyk (ta francouzština je prostě noblesní jazyk) a příjemně plyne až k hepáči.




2) Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho - Finsko/Německo/Švédsko, 2016, 92 min


Po relativně dynamickém rozjezdu v krátkých filmech mi tenhle finský kousek zrovna moc nesedl, ale zpětně musím uznat, že měl něco do sebe. Příběh talentovaného finského boxera Olli Mäkiho odehrávající se roku 1962 (sktuečná postava), ale přestože je to celé o přípravě na zásadní boxerské utkání (poprvé se utká finský a světový šampion z USA), tak to vlastně o boxu ani tak moc není. Boxer s citlivou duší? Zní vám to blbě? Tak se vám ten film asi nebude líbit. Pokud ale máte náladu na něco klidnějšího, černobílého, v pravdě severského (rozuměj ne mnoho dialogů, určitý přirozený minimalismus a hnusné počasí) tak se vám to může líbit. Já nebyl ještě úplně správně naladěn, tak jsem to hodnotil jen jako průměr.



3) Ikarie XB 1 - Československo 1963, 82 min


Tohle asi spousta lidí zná, ale světe div se, já to ještě (celé) neviděl. Takže jsem moc rád, že jsem jako první potkal tuhle nádherně zrestaurovanou verzi s pěkným zvukem i obrazem, a že jsem to viděl v kině (byť mrňavém - v Husovce).
Je to z našeho, československého, pohledu naprostá klasika scifi a byť je prostředí a triky filmu samozřejmě poplatné době, poselství humanity je myslím ok pro každou dobu a nic jiného z toho nečiší. Proč je to ale potřeba vidět jsou herecké výkony, velmi vysoko nad průměrem dnešní doby. Pan Ing. Danda tedy p. Štěpánek… to je prostě nádhera a p. Smolík! To je fantazie.


No a v neposlední řadě je potřeba zmínit, že se ve filmu nachází až podezřele mnoho herců, kteří hráli v Dnes naposled a klidně by se v tom dalo vidět takové určité volné pokračování. Je dobré vědět, že Ing. Danda se ze své závislosti dostal (alespoň na plátně se tentokrát s ničím "neloučí"). Pan továrník Tabue je vyloženě ve formě, takže ho z psychiatrické léčebny nakonec také pustili, pan Rendl se sice tváří jako neviňátko, ale my víme, že? A Magdička? Stále stejně svůdná lady vamp…. J



4) Teorie tygra - ČR/SR, 2016, 102 min


Výborná česká komedie s prezidentem MFF v hlavní roli! Píši komedie, ale místy z toho samozřejmě mrazí, obzvlášť nás příležitostné podpantofláky. Určitě to bude brzo v televizi, takže pokud je vám 40+ a ještě jste na to nešli do kina, tak vydržte nejpozději o Vánocích to tam bude. Já se určitě rád podívám znovu. Vkusný humor, dobré hlášky a uzrálý Bartoška, co víc si přát. Jo, ženské mi říkaly, že je to gendrově nekorektní film a nadržuje chlapům (resp. vykresluje ženy-manželky v nekorektně kritickém světle). No ať si, však je to pravda ;-)



5) Říkali mi Džigu - Itálie, 2015, 118 min


Podle anotace jsem od toho měl vyšší očekávání - měl to být příběh zlodějíčka, který nečekaně získá nadpřirozenou sílu a ke kterému se upne nějaká nešťastná holka, která ho považuje za superhrdinu z nějakého japonského komiksu. Tedy mohl by to býti klasický komiksový hrdina, ovšem v civilním a navíc italském vydání. Nějak to ale moc nevyšlo. Tam kde se to mělo brát víc s humorem se to bralo spíš vážně a naopak a jako celek to na mne působilo dost nesourodě. Ani jako komedie, ani jako akčňák, a spíš jsem nudil, než bavil.


6) Aaaaaaaah! - Velká Británie, 2015, 80 min


Tohle byl určitě nejintenzivnější film letošního MFF, rozumněj se scénami, které byly tak "intenzivní", že jsem je nikdy ani vidět nechtěl. Bylo tam opravdu několik strašných nechutností na které se mi ani nechce vzpomínat, natož o nic psát. On tada už začátek dával tušit, že to nebude snadné koukání… No zkrátka, nějakého šílence napadlo natočit film o tom, jak by to vypadalo, kdyby se lidi chovali jako opice (proto Aaaaah - ve filmu se jen takto neartikulovaně hekalo, nemluvilo). No bylo by to hrozné, stejně jako ten film. Ale věřím, že by to tak bylo, totiž že by zvítězil Alfa samec a jeho nejvěrnější.

Z tohoto filmu jsem odešel těsně před koncem ani ne proto, že by se to nedalo vydržet, ale protože jsem se potřeboval rychle přesunout z Drahomíry do Puppu (což byla letos vlastně nejdelší štace, neb v Richmondu se letos nepromítalo).



7) Tohle je náš svět - USA, 2016, 119 min


Divácká cena letošního festivalu a dle mého soudu zcela oprávněná i pro mne to určitě bylo mezi TOP 3 filmy, které jsem viděl. Pojednával o otci a jeho šesti dětech, kteří žijí kdesi hluboko v lesích mimo civilizaci způsobem pro který se rozhodli a který je v určitém ohledu imponující - děti jsou kombinací atletů a filosofů s hlubokými znalostmi vyčtenými z knih a v odborných disputacích s otcem a mezi sebou. Přitom to není fanatická naboženská diktatura jak to známe z jiných filmů, naopak zde je demokracie a morální principy na nejvyšším místě. Co se však stane, když se rodina musí vypravit do civilizace? Podívejte se sami.


V roli otce Viggo Mortensen je velmi přesvědčivý a přirozený. Děti jsou super a hlavně, je to celé bráno s nadhledem, je tam spousta vtipných momentů a v celých dvou hodinách filmu jsem nenašel hluché místo (a to tohle byla poslední z pěti projekcí ten den, takže nárok přimhouřit očko tam byl). Bavilo mě to moc a samozřejmě mě to taky (jako na potvoru) přimělo o některých věcech přemýšlet (znáte to - děti, výchovat, filosofický postoj k světu kolem…), tak to má u dobrého filmu být. Možná že lidi, kteří už nebo ještě nevychovávají děti to tak neosloví, já ale každopádně doporučuji všemi deseti!





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama