51. MFF KV 1.-7.7. 2016 část třetí, poslední

29. července 2016 v 22:42 | JR |  filmy
A zde máme rychlé dokončení, dokud jsem ještě při smyslech.





18) Rande pro šílenou Mary - Irsko, 2016, 82 min


Film o holce, která se vrátila z polepšovny (nebo dokonce z vězení, jestli jsem to správně pochopil), protože je tak trochu problémová - především tedy divoká, když se napije, tak i dost agresivní a tak vůbec nezvladatelná. Má ale jednu velkou kamarádku, která se bude vdávat a chce, aby jí Mary šla na svatbu, k čemuž potřebuje mít doprovd tj. kluka. Jenž to je právě kámen úrazu a tak se děj chvíli točí kolem toho, jak najít někoho, kdo s Mary na tu svatbu půjde (zájemců pochopitelně není mnoho) až to vypadá, že půjde s jinou holkou, no ale nosným motivem je hlavně vztah Mary k té kamarádce, co se vdává, dospívání atd. Prostě film pro holky, mně to moc nebavilo, nejzajímavější bylo sledovat jazyk. Kterým mluví výrostci v Irsku. Bez titulků bych to asi nedal.



19) Houstone, máme problém! - Slovinsko / Chorvatsko / Německo / Česká republika / Katar, 2016, 88 min

Měl to být dokument smíchaní s fikcí o tajném Jugoslávském vesmírném programu. Jenže jelikož nejsem příliš znalý tamních poměrů a historie nedokázal jsem rozeznat (a patrně většina lidí v sále také ne) co je už mistifikace a co pravda. Byly tam vtipné momenty, ale celkově to mnou prošlo, aniž by to zanechalo jakoukoliv stopu.



20) Anomalisa - USA, 2015, 90 min


A na střídačku opět naprosto vynikající film, pro mne asi úplně nejlepší z celého festivalu. Ne nadarmo byl scénárista a zde zároveň režisér Charlie Kaufman oceněn p. Bartoškou - je to fakt mistr!

Možná je jen tím, že mi ten film tak sedl (manželce třeba nesedl a vůbec ho nepochopila a opět prospala). Celé to bylo loutkové (a moc věrně animované), odehrává se to v jednom hotel a všechny postavy jsou namluvené hlasem jednoho herce respektive v průběhu filmu se najednou objeví hlas ženský, a to je právě ta zápletka a námět celého příběhu. Nerad bych toho o ději moc prozrazoval, ale je to taková psychologická studie člověka,který mezi lidmi "hledá něco jiného" - anomálii - Anomalisu. Je to povídací, přemýšlecí a maličko i zneklidňující film. Každopádně jej chci vidět znovu!

Ještě taková zajímavost. Četl jsem, že sexuální scénu, která se ve filmu odehrává, animovali půl roku, aby nevypadala komicky - myslím, že odveli dobrou práci.


21) Všude dobře, doma nejlíp - Kosovo / Makedonie, 2016, 90 min


Docela zajímavý námět s kterým se asi dalo udělat víc. Ale věděl jsem to hned od začátku, protože první scéna (ještě před titulkami) byla dloooouhá cesta po které z dálky kráčel člověk (hlavní hrdina) a kráčel a kráčel… a opravdu musel ujít celou tu cestu a my se na to museli celou dobu koukat. Přímo ukázkový festivalový film, tohle je totiž jeden ze specifických znaků "festivalových filmů".

No abych to zkrátil - ten chlapík se vracel domů do Kosova pár let po válce, přičemž si ale všichni mysleli, že pad, jeho žena, děti, kamrád, který všem popisoval že ho viděl padnout atd. No, jenže vrátit se mezi živé není jen tak, když vám mají za pár týdnů odhalit sochu u školy, kterou po vás pojmenovali a na kteoru čerpali zahraniční dotaci. Také "vdova" pobírá peníze pro ženy padlých hrdinů, dcera by mohl astudovat na lepší škole, když je dcerou padlého hrdiny atd. zkráta se to vlastně nikomu moc nehodí do krámu, že se otec vrátil živ a zdráv.


No tak je nějakou dobu zavřený doma a nikdo, kromě pár zasvěcených o něm nesmí vědět, ale místo aby se tahle absurdní situace proměnila v komedii je to vlastně tragédie - ten, co se tak těšil domů najednou vidí, že jeho vlastní existence je vlastně všem na obtíž a fakt, že je na živu vlastně všem působí problémy. Takže je to celkově strašně (ale fakt strašně) smutné a místy vlastně i docela nudné. Ale námět zajímavý.


22) Rodinné štěstí - Maďarsko, 2016, 81 min (vítězný film)


Měl jsem štěstí, že jsem jako jediný viděl zrovna tenhle film z hlavní soutěže , protože právě ten soutěž vyhrál a režisér a zároveň jeden z protagonistů filmu, vyhrál i cenu za mužský herecký výkon. Takže zážitek to byl rozhodně na úrovni. Celé to bylo jedno velké rodinné drama - manžel s manželkou a hyperaktivním dítětem mají svých starostí dost sami se sebou, když tu se jim do bytu nečekaně nastěhuje švagr a švagrová se svým dítětem, protože se právě vrátili z Anglie, kde jim život jaksi nevyšel. Děj se odehrává v Maďarsku v jednom jediném bytě, jen tak pro doplnění.


Jestli znáte Hřebejkovy scény u jídla (například "noky" z Pelíšků, nebo ještě přesnější scény se Schmitzerem v Krásce v nesnázích) takové to kdy se cítíte nepříjemně jen tím, že se na to koukáte, na to, jak je v té scéně "trapno a stydno" a teď myslím takové to, když se stanete i v soukromí nechtíc účastníky nějaké rodinné scény, kterou by si ti lidé měli vyřešit sami, bez toho aniž byste u toho byli. Tak přesně takový pocit jsem měl celý film - nepříjemý pocit, ale silný o tom žádná. Takže dobrý, skvěle zahraný film, ale nepříjemný tím jak jde pod kůži a prostě znovu už bych to vidět nechtěl. Ale uznávám, že je to velmi kvalitní kus a pomáhá to skutečnému rodinnému štěstí, protože tak zlé to doma přece nemáme!



23) Island City - Indie, 2015, 111 min



Očkávání větší, než samotný film. Byl rozdělený do tří příběhů z moderního indického velkoměsta. Ten první příběh byl nelepší, vlastně takové scifi o tom, jak firma (velká korporace) losuje každý týden jednoho zaměstnance, který musí, prostě MUSÍ být šťastný a veselý - dostane k tomu přesné instrukce a kupony, jaké všechny atrakce musí navštívit a je kontrolován, jestli prošel všemi body a jestli už je dostatečně šťastný/veselý. Docela horor a pěkná paralala

s korporátním světem, navíc plné absurdního humoru. Druhé dva příběhy už mi tak dobré nepřišly. Jeden byl o rodině, která úplně zpitomněla z nějaké telenovely přičemž postupně opouští smutnou realitu živých, kteří je potřebují (umírající muž) a soustředí se jen na hrdiny telenovely, kde to s hlavním hrdinou vždycky dobře dopadne. A poslední příběh byl ženě, která se chtěl vymanit z každodenního koloběhu a chce jít za svou láskou se kterou si koresponduje, ale pak narazí na tvrdou realitu, která říká, že v Indii se pohádky nestávají skutečností, alespoň tak to na mne působilo. Čili na začátku se člověk naladil docela na legraci, byť s vážným poselstvím a postupem příběhů to končí v těžké beznaději a depresi. Takový typ filmu na nedělní večer na ČT 1.


24) Pořád spolu - Kanada, 2016, 82 min



Závěrečný film se opět povedl. Příběh tlustého kluka, z kterého si každý utahuje a šikanují ho a který má těžké mindráky a chlapíka, který ho náhodně zachrání když ho dva výrostci chtějí zmlátit. Ten je pravým opakem - sebevědomý až hrůza, (zdánlivě) beze strachu a úplně v pohodě. No a tak spolu tahle nevyrovnaná dvojice vyrazí na flám nočním městem a postupně se ukazuje, kdo kho vlastně má zachraňovat a kdo koho kdy nejvíc potřebuje.
Pěkný a v podstatě pozitivní film o lidech, dobře zahráno, bez hluchých míst, doporučuji ku shlédnutí.


Z kulturních požitků a prožitků jsem tentokrát stihl pouze koncert Blue effectu, který byl jako vždy skvělý. Jarušku již tradičně hlídala vsetínská babi, takže vymetli všechna divadelní představení pod mostem a párkrát jsme se sešli na večerníčcích u domu ČT na Divadelním náměstí. Letos u to ale Jáju trošku štvalo, když jsme doma vždycky jen tak mihli a zase běželi na filmy, tak nevím, jaký přístup k tomu bude mít příští rok, snad bude i možnost na něco ji vzít do kina, uvidíme.

Blue Effect u domu ČT




















Tož tak, v pátek kolem poledního jsem zvedl kotvy a MFF předčasně opustil (a ošidil se tak jistě o dalších 5 filmů) abych se povznesl nad starosti a shon všedního světa a prožil fantastických 5 dní v oáze čaje na Letní čajové škole ve Střížovicích na České Kanadě (nedaleko Jindřichova Hradce). Ale to už je zase jiný příběh.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama